Pod imladrijskou hvězdou

Kapitola 9: Splnil Elrohir slib, který dal bratrovi?
» autorka: erestor
Elrohir si Markétu zamyšleně prohlížel a přemítal, co s ní má udělat. Nejraději by ji zmrskal, aby si nadosmrti pamatovala, že s ním si nebude zahrávat, jenže něco mu radilo, ať to nedělá. Měl nejasný pocit, že by tím vše jen zhoršil. Ale zase ji nechtěl nechat vyváznout jen tak. Kousek od ní poodstoupil. „Otoč se!“ přikázal jí. „Tváří ke zdi!“ upřesnil svůj rozkaz.
Markéta se ostře nadechla. „Ne!“ pronesla tiše avšak pevně. Bylo jí jasné, že proti zkušenému válečníkovi nemá ani tu nejmenší šanci, ale přesto se nehodlala podvolit. „Jestli mě chceš zbít, tak se se mnou budeš muset poprat!“ dodala klidně.
Elrohir se zamračil. Měl toho právě dost! Nejen že se ho pokusila otrávit, dokonce si ještě dovoluje mu vzdorovat! A to jí nebude tolerovat! Jednou je její manžel a ona ho bude poslouchat na slovo. I kdyby ji kvůli tomu měl zabít! „To mi zcela vyhovuje!“ zavrčel na ni a hrubě ji popadl za rameno. Vyjekla a pokusila se mu vysmeknout. Bez úspěchu. Tak mu vrazila koleno do podbřišku. Překvapeně hekl, ale nepustil ji. Ba právě naopak. Ještě svůj stisk zesílil a vlekl ji k lůžku.
Markéta zpanikařila a začala se zmítat, jako by jí šlo o život. Napadal ji totiž jen jeden důvod, proč ji táhne právě tam. „Ne …“ Tohle přece neudělá! Než se nadála, tak se ocitla obličejem dolů na posteli. Pokusila se vstát, ale byla příliš pomalá. Rukou ji připlácl k matraci a tou druhou jí vyhrnul sukni. „Takhle ne … prosím …“ Nyní litovala své vzpurnosti. Kdyby ho bývala poslechla, tak by sice dostala výprask, ale hrdě ve stoje! Bití dostane stejně, jenže teď jako malá holka, která neposlechla rodiče. A dokonce na holou! „Příště si to dvakrát rozmysli, ženo!“ Pleskl ji přes zadek. Štíplo to a skoro ihned následovala další rána … Kousala se do rtu, aby nekřičela, protože mu tu radost nechtěla dopřát. Přes její odhodlání jí však několikrát uniklo bolestivé zasténání ...
Elrohir ji dobře slyšel, ale nepřestal ji vyplácet. Jestli si myslí, že ho pár slziček obměkčí, tak se proklatě mýlí! Přitlačil a tentokrát už začala hlasitě naříkat. Ale neprosila o slitování. To oceňoval. Skončil teprve, když se přestala vzpouzet a jen odevzdaně snášela svůj trest. Nechal ji ležet vzlykající na posteli a sebral váčky s bylinami. „Máš ještě něco?“ otázal se jí tvrdě. Mlčky potřásla hlavou. Nevěřil jí a bez skrupulí prohrabával její věci
„Nelžu ti!“ Markéta se ovládla natolik, že bylo schopná promluvit, a opatrně se postavila. Třesoucíma se rukama si upravila šaty a pohrdavě si měřila svého manžela. Ze všeho nejraději by mu vyškrábala oči, ale dobře si byla vědoma toho, jak by to dopadlo. „Jestli mi už nic víc nechceš, tak laskavě opusť moje pokoje!“ vyzvala ho srdnatě. Zachmuřeně na ni pohlédl. „Tobě to nestačilo?“ zeptal se s hrozivě svraštělým obočím. „Chci, aby ses seznámila s našimi zvyklostmi! A to co nejdřív, je to jasné? Nerad bych tě řezal každý den kvůli nějakému tvému prohřešku! Nemám na starosti jen tebe!“ Chtěla mu odseknout, že o jeho péči nestojí a může ji tedy bez výčitek svědomí nechat být, ale zastavilo ji rázné zaklepání. Elrohir už už otvíral ústa, aby nezvaného hosta poslal ke všem čertům, jenže ona byla rychlejší. „Dále!“ vyzvala neznámého návštěvníka. Vešla Ariana a nejistě pohlédla na Elrohira, který se na ni mračil. „Odpusťte, ale vyslanci krále Radana odjíždějí. Lord Elrond si myslel, že byste třeba chtěla něco vzkázat vašemu otci …“ Jistě, třeba jak moc mu děkuji! pomyslela si Markéta hořce, ale navenek na sobě nedala nic znát. „Hned tam budu!“ odvětila klidně. „Ještě jsme neskončili!“ pronesl Elrohir výhružně a založil si ruce na prsou. Markéta se na něho sladce usmála. „Pro teď ano! Nemohu si přece dovolit nechat svého tchána čekat, ne?“ Bez dalšího otálení se otočila a vyšla z pokoje.
Ariana rozpačitě přešlápla. Tušila sice od prvopočátku, že sňatek lady Markéty a lorda Elrohira nevzbudil nadšení ani v jednom ze zúčastněných, ale ani v nejdivočejším snu ji nenapadlo, že to mezi nimi bude tak bouřlivé! Nicméně, poházené věci po podlaze, naštvaný výraz ve tváři lorda Elrohira a pohrdlivost, se kterou s ním lady Markéta hovořila, se nedaly přehlédnout. „Mohu vám nějak pomoci, pane?“ vypravila ze sebe tiše, ale v hloubi duše by byla nejraději někde jinde. „Ne … vlastně ano! Ukliď to tu!“ Elrohir za sebou zavřel dveře prudčeji, než bylo nezbytně nutné. Arianě se dokonce zdálo, že karafa, která stála na stolku v rohu, nepatrně nadskočila.
Tipů: 6
» 25.01.12
» komentářů: 0
» čteno: 598(8)
» posláno: 0


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2020 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.