Mince

Mince

Hluk, světlo. žár pece a úder lisu na raznici. Tak začal společný život rubu a líce mince o níž Vám chci vyprávět…

Na přední straně mince se zabydlela žena, spíš dívka. Hezká, upravená, pečlivá a pracovitá. Na zadní straně mince žije lev. Naježený, stojící na zadních nohách. Tlapy s drápy připravenými k boji, zuby vyceněné, ocas výhružně sviští vzduchem. Z jeho zjevu je znát, že si s ním nikdo nemůže zahrávat. Tedy, určitě ne dlouho.

Dívka a lev dlouho nevěděli, že jsou každý jednou stranou téže mince. žili si každý po svém. Dívka sázela stromky, nejraději lípy. Ten strom ji, kdoví proč, přirostl k srdci. Šla světem a každý viděl její pracovitost a dobrotu. Sázela stromky. Sázela je všude. Jednotlivě, když našla pěkné místo, někdy však i celé aleje kolem cest. Její přesvědčení o tom, že člověku udělá dobře, když vidí vzrostlý strom a slyší šumění větru i zpěv ptáků, bylo veliké.
Lev, naproti tomu, žil v přesvědčení, že je svět zlý. Že je třeba být neustále ve střehu před nepřáteli. Byl stvořen k tomu, aby budil respekt. Byl to lev. Lvi normálně nejsou moc chtiví boje. Jejich síla je patrná na první pohled. Nemusí proto trávit svůj život ve výhružném postoji. Budí respekt i když leží a spí. A oni spí ze všeho nejraději. Lev na minci to však dlouho nevěděl. Bylo mu dáno, aby byl nebezpečný, výhružný a tím vším symbolizoval sílu.
Dlouho dívka a lev nevěděli, že žijí na jedné minci. Až jednoho dne se potkali v mé peněžence s dalšími, stejnými mincemi. Tenkrát poznali, že ač jsou každý jiný, jsou jen polovinou celku. V jejich případě dvě rozdílné poloviny tvořily minci. Zprvu jsou překvapeni a potěšeni tím, jak se k sobě hodí. Cítí jakousi sílu která je táhne k sobě. Zároveň však také zjišťují, že na jedné straně mince by spolu být nemohli. Ne proto, že by lev dívce ublížil. On na nikoho neútočí, je jen připraven k obraně. Je to proto, že i kdyby nechtěl, jeho vzezření by dívce ztěžovalo konání dobra. Když jsou každý na jedné straně téže mince, má lev pocit, že jeho výraz má smysl. Že vlastně „kryje dívce záda“, tedy chrání tu, která koná dobro a netuší, jak je svět nebezpečný. Dívka sází stromy s tím, že až bude vše krásně upravené,stromy budou dávat chladivý stín a Všichni budou šťastni.
Lev nebude muset být tak sveřepý a naježený. Potom přijde na její stranu mince, lehne si jí k nohám a ona bude moci učesat a pohladit jeho hřívu. Také lev se těší že, až bude dobojováno, až všichni pochopí, že jen dobro může pomoci světu ke štěstí, bude moci položit svou hlavu na kolena krásné dívce a nechat se hladit a česat. Bude olizovat její upracované ruce a bude úplně šťastný.

Od té doby, co dívka a lev znají důvod proč jsou spolu, mají se rádi. Mají se rádi již léta, i když lesk mince se změnil. Mince ohmataná tisíci rukama, vyleštěná tisíci kapsami, nese tedy časem dvě spokojené a milující postavy, čekající až přijde jejich čas. A on určitě přijde.