Kde se stala chyba?

Chtěla bych vědět, kde se stala chyba mezi ženskejma a chlapama. Kdy vznikla ta neskonalá bariéra mezi jejich sny a představami o životě. Nejsem typická představitelka ženského pokolení, tak to neumím zas až tak dobře posoudit, ale jasně vidím, že lidí kolem třiceti a svobodných je víc a víc. A hlavně se to stává jakýmsi bonusem, něčím sqelým, člověk má větší hodnotu, když je i v 33 sám. Má přece volnost…
Mužský sen je být svobodný, neplatit alimenty, mít někoho, kdo uklidí a uvaří, mít někoho na sex, ale nemít vztah, dobrá je k tomu sqěle placená práce a že se může věnovat extrémním sportům a cestovat po světě. Dobrá postava, vysportovaná, je jen bonus navíc. Jenže tenhle sen se podaří jen malokterému muži ze všech. Zbydou tu jen ti bydlící u maminek, sex zažívající jen přes internet, čekající na velkou lásku od Jennifer Aniston nebo Angeliny Jolie. Pracující za pár šupů někde v továrně a možná by i měli prostředky vyjet do ciziny, ale sami přece nepojedou.
O ty nepodařené chlapy ženy většinou nestojí. Ne proto, že by neměli vzhled a prachy, ale protože se neumí postarat ani sami o sebe. Ti alá James Bond jsou snem žen. Ale oni chtějí být jen snem žen, nebýt chyceni.
A tak se točíme v kruhu. No a pak přijde otázka, s čím se žena smíří...