JITUŠCE

Když uslyšel jsem Jitčin hlas,
milý a plný láskyplné radosti,
rozechvěl mne příjemný třas,
v tu chvíli zahodil jsem starosti.

Jitušce přeji hlavně pevné zdraví,
lásku lidí, která ji obohacuje na duši,
snad si mě při této básni vždycky vybaví,
protože dobrému člověku hezké vzpomínání přísluší.

Jituško, třeba se někdy sejdeme,
je to mé velké přání v které já věřím,
ještě hlubší city každý z nás najdeme,
babičko moje, blízkou láskou k Tobě hořím.

I přes dálku, která nás dělí,
mi dělá radost, že Tě mám,
mé srdce mi v tlukotu velí,
že co mám rád, toho se nevzdám!

A Tebe mám opravdu moc rád,
Ty jsi má hvězdička na nebi,
svítíš mi na cestu tak akorát,
a svit a jas Tvoji tvář velebí.