POSLEDNÍ POSLOVÉ PŘÍTOMNA

Rozhrnout závěsy
kadeří šlahounů
vrasčité paní vrby,
ustlat si pod hvězdami,
které se seskupují
do obrazců třpytiva,
roztančit spadané listí
ve víru spirituality,
jenž je jako záblesk
ve tmě dmoucího ticha...

Rozsekat slova
do polínek,
z kterých hřeje
na duši,
nemazat žádné
slovo o lásce,
i když se nedějí divy,
dívat se bez
mrknutí očního klaksonu
do tváře zplihlé budoucnosti,
jejíž vlasy se táhnou
jako nitě Ariadniny,
jedna přes druhou...

...a přece nezamotané v sobě...

Ale pozor!
v tmách ulic
bez osvětlení
vás může přepadnout
Samota, která bývá
ozbrojena pláčem
a úzkostí...

...tak nebuďte v úzkých
a přidejte do kroku...

Protože hlídky
mají oči tam,
kde bychom si mysleli,
že nemají,
občas je chytí nálada
a s někým pěkně vytřou...

...neptají se, ale konají...

A vy byste měli
mít jasno, jak se vzepřít,
kolik ran zasadit
a kde najít útěchu
posledních poslů přítomna.

poplach, pádí pryč...!


Pche, parchanti prašiví!