Pravda o mírně kousavém králíkovi

Králík mírně kousavý,
možná jste ho znali,
skočil na mě ze trávy,
mojí vášně znalý.

Pravil, že už další verše
nikdy více nesloží,
s rešerší i bez rešerše
všechno psaní odloží.

Našel svoji zaječici,
s ní je život sladší básně,
stálý úsměv má na líci,
v páru že je víc než krásně.

Řekl jsem mu, proč ne hošku,
převezmu tvá dílka rád,
stejně jsem ti radil trošku,
jsi mé milé kamarád.

Původně jsi mojí lvici
její básně redigoval,
když hledala sukovici,
tak ses rychle pod stůl schoval.

Však i ona s radou přišla,
tebe k lásce naladila,
jsi králík, co něhou šišlá,
zklidni hormon, hartusila.

Rozdělíme tvoje dílka
mezi sebe podle chuti,
září tvoje verzatilka
a my máme v uších pnutí.