Předvánoční

Viděl jsem Ježíška v levném pracovním kožíšku,
letěl jak splašený.
Na zádech nůši měl, klokaní kapsu na bříšku,
uvnitř autíčka a barevné kačeny.

Volal jsem - hola,
nějak brzo už makáš,
vždyť teprv za měsíc
vypukne vánoční čardáš.

Slušně mi odvětil
s čelem zbroceným potem:
"Aby to čert vzal!"
Pak zmizel za plaňkovým plotem.

Později spatřil jsem vrchní Ježíškovou. Proč vrchní?
Byla v norkovém pracovním kožíšku.
Letěla kolem jak šílená.
Chytila smyk na nárožním čerstvém psím koblížku...
Co ta tomu čoklovi dávala za jména!

Jsem galantní muž,
tak dělal jsem, že mé ucho neslyšelo nic,
pomohl jí na lavičku,
o ježíščím rojení chtěl jsem vědět víc.

"Letos všichni zase šílí,
termíny už dohodnuté,
proto zčerstva budujeme
sklady dárků předsunuté."

S láskou vzpomenula na minulé doby
babičky své, Baby-Jagy Ježíškovny.
Tehdejší dny vánoční
těm dnešním byly víc než rovny.

Klid, pokora, radost z mála,
láska, pouto k rodině,
povídali, vyprávěli,
malá děcka na klíně.

Vánoce dnes jiné jsou - dárků, jídla, všeho dost,
bývaly to krásné svátky - teď je to spíš povinnost...