Studnice stinného klínoví

V sametu teplého soumraku
uvízla jsi mi v náruči
a touha těl brání rozpletení.
Vzdáleně slyším tiché steny
a vůbec za nic už neručím
v magnetů prsů omámení.

Do dlaní beru hlavu Tvou,
broskvový klenot rtů a očí,
život se žije právě teď!
A čelem klidně prorazím i zeď,
jak se svět náhle v protisměru točí.

Začíná být nebezpečno
v kolotoči horkých těl,
ve vichřici láskohraní.
A věrný pes,
co v nohách lůžka často ležet směl,
teď prudké vášni zděšeně se straní.

Dlaněmi, ústy chutnám vše,
co na ženě možno je ochutnat,
obliny ramen, pulsot hrdla
i hebkých ňader vinohrad.

Klidně vám prozradím tajemství,
jak ženu lze vroucně milovat,
však své heslo k přístupu nepovím.
Dvojitou šifrou pak zamčena
studnice stinného klínoví.