Pučik

Pocit z mé první lásky, možná i poslední. Kdo ví...

...

Touhle básní dávám najevo jen svůj pocit a to z toho, jak bylo mi lépe dřív. V tom o něco málo mladším životě. V tom životě, kdy se ještě nic nezačalo hroutit a já neměl čas se změnit. Změnit k horšímu.

A máme tu podzim, další podzimní čas bez tebe.

Věčná je první láska

Bez tebe, pro tebe. Je mi zima přes to, že slunce svítí i bez tebe.

Při cestě vlakem domů jsem si na tebe vzpomněl, zase jedna z mnoha básní inspirovaných tebou.

Byl jsem tvůj kočí, poslíček, jenž udělal by pro tebe vše. Teď o něco starší. Mohl bych Ti dát víc než dřív, vždyť zkušenosti přibývají s roky.

Už je to nějaký ten rok bez tebe, ale pořád to vidím jako včera.

Zase jedna na to nekonečné téma, zase jedna o tobě.

Zase jedna z napsaných básní.Zase jedna kvůli tobě a lásce, která tu už dávno není.

Co vše bych chtěl při nočním vzpomínání na tebe.

Zase jedna kvůli tobě

Vše se točí okolo tebe, zase na tebe myslím a jediné co se dostaví je SMUTEK.

Jen s tebou mi bylo krásně... i přes všechny ty naše nedostatky. Teď to vidím. Teď, když jsem bez tebe a osud mě trestá.

Trocha vzpomínek nejen na papíru

Věnováno té nejlepší...

Jsi mou inspirací, mým artefaktem, samotou, láskou i koncem našich společných příběhů.

Dokud neulehnu v prach, budeš mou jedinou láskou.