Pučik

Sprostej balast napsanej ve chvilce totální NASRANOSTI.

Ty a já, teď a tady

Poslední dobou dobrovolně odchází z tohoto světa nějak moc lidí.

Ten nejlepší pocit který člověk může zažít probíhá při projíždění přírody na motorce. Někdy je to víc, než láska k někomu jinému....

Původně jsem chtěl zkusit vyjádřit své momentální pocity i to, jak moc je mi zle. Psychicky i fyzicky. Chtěl jsem popsat ty důvody, vliv zimy, nemoci a završit to tím, jak moc mě naplňuje jízda na motorce Jesenickou, letní krajinou..... No nakonec ze mě vyšlo tohle.

Někdy se láska rozpustí v nic asi tak jako Chips v puse a to jsme si tu chvíli chtěli vychutnat.

Má rozprávka s láskou o lásce.

A je to zase tu, po dvou letech jsem potkal holčinu která mě opravdu oslnila.

Nevím co se děje. Nevím, jestli jsem jediný kdo má tyto stavy. Občas se v sobě dusím, jsem nasraný čím dál tím víc, nic mě nebaví, kde je ta dětská nevinnost, ta jiskra v očích.

S tebou jsem byl někdo jiný, tak kde jsi? Zase chci být lepším člověkem.