...který hřeje a nehřeje, jako mé peřeje dnů... Jsem šťastná a smutná smutkem nikoho a ničeho (že by mě bacil neslaný nemastný podzimní bacil?)

jen tak si sednout a číst oblíbenou knížku z dětství...

Tu jsem psal dceři do školy místo slohovky...

… prožila jsem krásný víkend… (někdy včera přichází do dnes, a někdy dnes navštíví včera)

***

...................

... každá ženská si občas rýpne ... do naší mužské ješitnosti ... / takže tohle si vykoledovala / ... vysílat prosím .. po 10té hodině .... a s hvězdičkou ..***

... to se ptám už léta

Ješíši, to už je to skoro třicet let...!?

..obligátně pro mého Robina..

..prostě tak..:o))

))

Není všechno idyla ... ale dá se to zvládnout ...když víš jak na to .. / .... a na Elču – moji psí dámu – to platí 100%ně .. )

Na chvilku jsem se zastavila u Vítězslava Nezvala. Neodolala jsem ).

Praha je opravdu krásné město...

kdo z nás se nedíval vzhůru na nebe, aby zahlédl lunu...

Opět jsem sáhla do minulosti...dnes je v mém vztahu lásky dosti

Všem lhářům, které jsem kdy potkala: v téhle básni lžu já! Do svého srdce již žádného nepustím, na jeho klice visí cedulka: OBSAZENO ... protože miluji konečně toho pravého