Paní Ekologie

smudlinek:
Dcerka musela ve škole zabodovat.
Co ten název? Já chci Paní!

vierka1:
super dielo – Ekológia bude mať radosť

Alci:
Až bude moje holka potřebovat pomoci se slohem, vím na koho se obrátit )

G.P.:
Šmudlinku, mě je jasné, že jseš na holky – tak máš paní Jo, na slohy, to já jsem pes

Levandule:
Takovýho tátu chce mít každý dítě,
aby mu psal úkoly,
vím, že tahle role moc baví Tě,
pětky nechceš ze školy
nosit ani dnes

Jarky:
tohle mě nudí k smrti, no a co, je to pravda, ale no a co?

G.P.:
Právě, že nic, Jaruško, právě, že Tě to nudí k smrti – jen to...

Jarky:
ale jak půjdeš dál, takhle se vším tím nákladem v hlavě, vědomostí, citů, pocitů, jak to budeš posouvat dál, se ptám, s kým, a proč se ptám, je tam nějaký smysl, no dobře, vychovat děti, ale co ti ruku povede a co tady, kam dál se ptám...proč..já se ptám..

G.P.:
Já vím, jak a kam chci jít a vím, co chci. Ne, moje cíle nejsou nijak ohromující a ambice rozhodně ne státotvorné. Vzal jsem si daleko těžší úkol – vychovat děti, dát jim potřebné a pokusit se rozlišit, co opravdu je správné a co ne. A co víc – rád bych je naučil žít svobodně (vnitřní svobodou ducha), rozhodovat se vlastní vůlí a přemýšlet o své cestě. Třeba jednou samy dokážou poznat co je a co není správné. Třeba (a já v to doufám) dojdou dál, než já – my... Jen tohle, Jaruško, jen tohle...

Jarky:
To všechno jsou bohumilá slova, o tom sníme všichni, ale myslíš si, že tvoje děti se můžou svobodně rohodovat, ne nejsou vázány žádnými společenskými úzusy, normami, klišé...že je to potřeba, vychovávat, jen ukazovat, dávat příklady a nenutit, svobodný svět už neexistuje...

Levandule:
?? Proč se stále ptát a ptát ??
Stačí jen dívat se kolem sebe,
vnímat něčí srdce, u jeho dveří i oken
vně i zevnitř tiše naslouchat,
a zjistit tak, že ta bolavá láska
vlastně vůbec, ale vůbec nezebe.
Tvá otcovská láska, miláčku,
zve nejen všechny děti do nebe... :-*

Levandule:
Jaruš, svoboda existuje, nosíme ji každý v sobě, tu nám nikdo nenařídí, neznormuje, nenadiktuje... Záleží jen na nás, jak ji uchopíme a proneseme skrz ty podivné společenské a lidské hranice a zákony...

G.P.:
Jarko, můj vnitřní svět se neváže společenskými normami a není znásilňovaný konvecemi a předpisy. Nakonec i v básních si vlastně dělám co chci. Jednou rýmuji, jednou volně nechám plynout slova a myšlenky. Nenutím nikoho, aby se mu to líbilo, vyslechnu názor a chovám se svobodně. Svoboda ducha je to, co Ti nikdo nikdy vzít nemůže. A že se o to snažily generace křesťanů, fašistů, bolševiků... Mé svobody si může moje okolí užívat, může se jí bát, může jí ignorovat, možná snažit se mě jí zbavit, ale je moje. Jestliže se mi tedy podaří tohle vysvětlit mým dětem, jestliže ony to přijmou a možná i rozvinou – pak jsem je naučil svobodě. No a to je přece ohromné, ne?

Jarky:
to není ta pravá svoboda o které píšeš, vždyť sám píšeš, že ji máš uvnitř, je v tobě,ani ji nepustíš ven, svoboda je nebýt závislý na jiných a jejich názorech, jsou 2 definice svobody, tu co si sami nalháváme, jinou neznáme, bez diktátu a ta druhá abstraktní...Bez svobody je podle S.Kiergegaarda vše nesmyslem, s. je pravou skutečností, jež se uskutečňuje volbou, sebe sama, svého nekonečného já..nedá se logicky zdůvodnit,logická nutnost je protikladem svobody.Zdrojem naší svobody je bytí.Vskutku svobodný( tvůrčí) je člověk jako realizovaná osobnost, pojímat svobotu jako “ nechání věcí být“

G.P.:
Svoboda je, rozhodnout si, co je pro mne svoboda a nenechat si kecat do toho, kdy se můžu a kdy nemůžu cítit svobodně, víš? Takže – Jaruš, neříkej mi co je a co není svoboda – víš to vůbec? Zkusila sis to někdy? Věř mi – já ano

JardaCH:
...jako ta myš...

Cecilka:
Skvělá básenka...
(hele, chlape, já taky musím pracovat, nepřeháněj to, náměsíčníku!!)

Petr Miroslav:
Jarka by chtěla být svobodná, touží po tom, ale...myslím, že jednou bude.
Ta básnička není filozofie, je pro dítě, tam patří a je napsaná dobře.
Jarka se naučí, věřím tomu, i říkat moudré věci v pravý čas, to až bude svobodná.
Lidi by se měli konečně začít učit dušozpyt. Aby viděli to, co musíme někdy nešťastně a nesrozumitelně vyjadřovat slovy.

G.P.:
Udeřil jsi hřebík na hlavičku – díky

Levandule:
Jo, Petře, takhle Tě mám ráda

no:
)ta básnička má smysl už kvůli té diskuzi, co se u ní rozvinula...jen si tak čtu a nic ,,nemusím“;-)

G.P.:
Musím říct, že je to víc, než jsem od ní čekal, Marsé )

Jarky:
Petře pro tebe platí dvojnásob: Pravda bolí...

Jarky:
Petře ta báseň s tou disk. nemá nic společného...a mě toto baví, jen si tak povídat...tady nejde o to kdo z koho...naopak...jsem si vybrala G.P. není náhodou náhoda...

Petr Miroslav:
Víš, Pavle, váhej. Je mi to celkem jedno. Už nemusím nikomu nic dokazovat.
Jinak já lidi nehodnotím podle zavádějících indicií, ale podle srdce. Je to na dlouhou debatu a nevím, i když třeba to jednou rozlouskneme, barde. Měj se

Mourek:
Náhodou.. i filozofická úvaha by to klidně mohla být.
Stačí kapku přemýšlet – a nejen se při tom nudit... Čím modrá planeta žije,
to všechno dobře znala
za svobodna Ekologie,
potom Nostalgie vyvdala. Dcera ve škole určitě perlila )

Jarky:
kolikrát mám tady opakovat, že ta báseň nemá s dikuzí nic společného...G.P. je jeden z mála tady...tak proto..Pavle ...

no:
Ta básnička byla napsaná, Pavel ji sem dal a pod ní ta diskuze vznikla...odvinula se ...to s ní má společné.A je kravinismus to nějak víc rozebírat...

Petr Miroslav:
Dokazovat komu? Tomu, či onomu, té či oné, ne, to ne.
Já dokazuji pouze svojí duši, sám sobě, jako národ sobě. Protože doufám že až splním, co jsem tady splnit měl, tak umřu.