Můj život v Rusku XII. – Kazachstán (1982)
Příjezd do sela Ivanovka
» autor: Siorak |
Jak jsem už naznačil v předchozím dílu, v červenci jsem si užíval s budoucí manželkou Jiřinou v Boskovicích, ale v srpnu už byla naplánována (kdoví, jestli bych jinak odletěl) brigáda v Kazachstánu. Nevím, zda jsem se zmínil, že vlakem jsme jezdili dost málo, byla to muka vydržet skoro padesát a někdy i šedesát hodin ve vlaku. Ceny pro studenty bývaly sice směšné, do Leningradu z Valašského Meziříčí asi 150 Kčs, ale cesta opravdu náročná.
Studentská cena byla z Prahy Ruzyně do Leningradu Pulkovo jedním směrem kolem 90 Rb, na což jsem stíhal ušetřit ze stipendia tam i zpět. Nechtěl jsem tím zatěžovat rodiče a měl jsem jen ruble, takže jsem si lístek zpět kupoval už v Rusku předem. Myslím, že tak 80% cest se uskutečnilo letadlem. Trvalo to 2 hodiny a 20 minut. Málo se ví, že TU-154 jsou stále jedny z nejrychlejších dopravních letadel s cestovní rychlostí 975 km/hod. i když moderní stroje jako Airbus-380 jsou už o málo rychlejší.
Kdybyste mě zabili, nemohu si vybavit nic z cesty do Kazašského města Kokčetav. Když si zadáte do maps.google.cz hledat „Kokčetavas, Akmola, Kazachija“ najdete to. Pak tam uvidíte cestu A343 (která byla tenkrát jen polní prašná). Dáte li se po ní na mapě doprava a dolů (tuším jihovýchod ? , tak uvidíte Ivanovka. Tak tenkrát to bylo tak dvacet domů uplácaných z hlíny a dřeva. My tam přijeli stavět domy z cihel.
Přivezli nás, jak jinak ?, na náklaďácích, ale do Ivanovky to nebylo tak daleko, asi 30 km. První dojem po příjezdu byl lehký šok. Ivana, velmi sympatická holka pyknického typu byla hubená jako lunt. Ptal jsem se co to, jestli se tu tak dře a ona na to, že je to „kazachstančik“ a tomu se nevyhne nikdo. Jestli jste to ještě neuhodli, je to kazašská forma „faraónovy pomsty“, to asi víte, co znamená. Na mě to přišlo třetí den a trvalo to tři dny. Ve střevech to vařilo, škručelo, mírná horečka a sedmkrát denně na záchod. Měl jsem štěstí, typicky to byl týden a chodili lidi i co hodinu. Díky tomu jsem uviděl místní zdravotní středisko. Tedy byla to taková bouda a na dveřích bylo napsáno azbukou „Feldšér“. Ten byl na dovolené, takže tam sloužil jeden student medicíny od nás, tenkrát ve třeťáku na 1. medicinském institutu. Položil mě na lůžko a dal mi vypít pár ampulek streptomycinu. A byl klid. Na ošetřovně měli zajímavou nástěnku, kde popisovali nefungující antikoncepční metody, jako třeba výplachy octem atd. Trochu mě to vyděsilo, co se tu asi normálně děje.
Step v Ivanovce a práci na stavbě vám popíši příště.
Studentská cena byla z Prahy Ruzyně do Leningradu Pulkovo jedním směrem kolem 90 Rb, na což jsem stíhal ušetřit ze stipendia tam i zpět. Nechtěl jsem tím zatěžovat rodiče a měl jsem jen ruble, takže jsem si lístek zpět kupoval už v Rusku předem. Myslím, že tak 80% cest se uskutečnilo letadlem. Trvalo to 2 hodiny a 20 minut. Málo se ví, že TU-154 jsou stále jedny z nejrychlejších dopravních letadel s cestovní rychlostí 975 km/hod. i když moderní stroje jako Airbus-380 jsou už o málo rychlejší.
Kdybyste mě zabili, nemohu si vybavit nic z cesty do Kazašského města Kokčetav. Když si zadáte do maps.google.cz hledat „Kokčetavas, Akmola, Kazachija“ najdete to. Pak tam uvidíte cestu A343 (která byla tenkrát jen polní prašná). Dáte li se po ní na mapě doprava a dolů (tuším jihovýchod ? , tak uvidíte Ivanovka. Tak tenkrát to bylo tak dvacet domů uplácaných z hlíny a dřeva. My tam přijeli stavět domy z cihel.
Přivezli nás, jak jinak ?, na náklaďácích, ale do Ivanovky to nebylo tak daleko, asi 30 km. První dojem po příjezdu byl lehký šok. Ivana, velmi sympatická holka pyknického typu byla hubená jako lunt. Ptal jsem se co to, jestli se tu tak dře a ona na to, že je to „kazachstančik“ a tomu se nevyhne nikdo. Jestli jste to ještě neuhodli, je to kazašská forma „faraónovy pomsty“, to asi víte, co znamená. Na mě to přišlo třetí den a trvalo to tři dny. Ve střevech to vařilo, škručelo, mírná horečka a sedmkrát denně na záchod. Měl jsem štěstí, typicky to byl týden a chodili lidi i co hodinu. Díky tomu jsem uviděl místní zdravotní středisko. Tedy byla to taková bouda a na dveřích bylo napsáno azbukou „Feldšér“. Ten byl na dovolené, takže tam sloužil jeden student medicíny od nás, tenkrát ve třeťáku na 1. medicinském institutu. Položil mě na lůžko a dal mi vypít pár ampulek streptomycinu. A byl klid. Na ošetřovně měli zajímavou nástěnku, kde popisovali nefungující antikoncepční metody, jako třeba výplachy octem atd. Trochu mě to vyděsilo, co se tu asi normálně děje.
Step v Ivanovce a práci na stavbě vám popíši příště.
» 29.12.2010
» komentářů: 3
» 29.12.2010 - 23:58
Aťan:
Drsné... Vrtá mně hlavou, vždyť tohle musela vidět (nebo vědět) drtivá většina mladých tzv. perspektivních mladých čs. komunistů, nových nadějných kádrů. Proč o ten socialismus ve střední Evropě tak stáli? Je mi až k smíchu, že komunisté svým nemorálním chováním ze mne před 89. „vyrobili“ pravičáka, a dnešní nemorální rádobypravičáci moje myšlení tlačí doleva. Čím dál víc si uvědomuju, že pravolevé vidění světa už je dnes pasé, hraje se s jinými kartami.
Drsné... Vrtá mně hlavou, vždyť tohle musela vidět (nebo vědět) drtivá většina mladých tzv. perspektivních mladých čs. komunistů, nových nadějných kádrů. Proč o ten socialismus ve střední Evropě tak stáli? Je mi až k smíchu, že komunisté svým nemorálním chováním ze mne před 89. „vyrobili“ pravičáka, a dnešní nemorální rádobypravičáci moje myšlení tlačí doleva. Čím dál víc si uvědomuju, že pravolevé vidění světa už je dnes pasé, hraje se s jinými kartami.
» 30.12.2010 - 00:16
Siorak:
K tomu něco řeknu. Ať už Usť-Ilimsk, tak Kokčetav nebo dokonce Ivanovka bylo něco, pro co by se v Československu a vůbec v Evropě těžko hledala obdoba, nebylo to s čím srovnat. Široko daleko nic, stačí se i dnes podívat na mapu. A to Kazachstán je dnes dost bohatý stát díky zásobám uranu atd. Je tam jen 6 lidí/km2 a v pruměru velká zaostalost. Těžko se rozhodovalo, nakolik za to mohli komunisti a nakolik ty podmínky. Takové srovnatelné díry jako Ivanovka mohou být třeba v indiánských rezervacích v USA. Tam také asi není život žádný med. Ještě o tom napíši víc.
K tomu něco řeknu. Ať už Usť-Ilimsk, tak Kokčetav nebo dokonce Ivanovka bylo něco, pro co by se v Československu a vůbec v Evropě těžko hledala obdoba, nebylo to s čím srovnat. Široko daleko nic, stačí se i dnes podívat na mapu. A to Kazachstán je dnes dost bohatý stát díky zásobám uranu atd. Je tam jen 6 lidí/km2 a v pruměru velká zaostalost. Těžko se rozhodovalo, nakolik za to mohli komunisti a nakolik ty podmínky. Takové srovnatelné díry jako Ivanovka mohou být třeba v indiánských rezervacích v USA. Tam také asi není život žádný med. Ještě o tom napíši víc.
» 04.01.2011 - 22:09
Mbonita:
Kazachstán jsem zažila:-) a byla jsem tam pak i jako tulačka.Mohla bych vyprávět.
Ale na co musím reagovat je zdravotní středisko..tohle bylo zcela reálný a i podobná úroveň byla na některých studentských střediscích...návštěva tam ve mě vzbudila děs..a vždy jsem se jim snažila vyhnout.
Kazachstán jsem zažila:-) a byla jsem tam pak i jako tulačka.Mohla bych vyprávět.
Ale na co musím reagovat je zdravotní středisko..tohle bylo zcela reálný a i podobná úroveň byla na některých studentských střediscích...návštěva tam ve mě vzbudila děs..a vždy jsem se jim snažila vyhnout.
Předchozí: Můj život v Rusku XIII. – Kazachstán | Následující: Můj život v Rusku XI. – 3. ročník (1981/1982)