Samaritáni – vražda

XIV.

Proč to vlastně udělal? Měl vcelku dobré manželství, dvě malé děti, slušný plat, žádné zdravotní problémy a přece si sáhl na život. Tady něco nehraje. Tyon se už rok zabýval sebevraždami. Chtěl pochopit, z jakých příčin se lidé rozhodují pro dobrovolný konec. Za ten rok shromáždil s pomocí androida – datového sběrače pojmenovaného Dami (od data mining) údaje o dobrých pěti tisících sebevraždách.
Asi sto z nich, které mu Dami vybral, podrobně prostudoval. Všechny byly v okolí Paříže. Paříž si vybral k práci, protože se zajímal o historii, a protože si i přes turistickou devastaci stále zachovávala mnoho z historického šarmu, jakýsi specifický genius loci. Rád se ve volných chvílích potloukal po jejích bulvárech a uličkách.
A tohle už byl pátnáctý příklad z těch, co mu předložil Dami k prozkoumání, u kterého nemohl najít zjevnou příčinu. Nedovedl si to vysvětlit. Proč se někteří pozemšťané sami rozhodují zdánlivě nevýhodně ukončit život? Něco společného mít musí!

„Paní Clémentová, máte nějaké tušení, proč to váš muž udělal? Měl třeba pojistku?“
„Ne .. to neměl. Nevěřím, že se zabil sám! Neměl k tomu přece důvod. Ještě včera plánoval, že za týden pojedeme s dětmi navštívit Vítkovické muzeum průmyslu v Ostravě. Děti se učili ve škole o historii průmyslové revoluce.“
„Můžeme vám nějak pomoci? Budete mít teď jistě hodně výdajů. Pohřeb, péče psychologů pro děti ..“
„Děkuji vám. S pohřbem si nedělejte starosti.“ odpověděla podrážděně.
„Promiňte, nechtěl jsem se vás dotknout.“
„Hned si ho odvezli ..“
„Nevím, kdo jim to tak rychle řekl. Byli tu, ani ne za čvrt hodinky po tom, co sousedka telefonovala pro záchranku. Stejně mu už nebylo pomoci. Prostřelil si hlavu.“

„Dami.“ oslovil androida nespouštěje oči od holoprojekce seznamu těchto podezřelých sebevražd, „projdi mi všechna data těchto lidí a zjisti mi všechno, co měli společného.“
„Ano Tyone.“ odtušil Dami a vzápětí se na hologramu začaly objevovat společné rysy sebevrahů:
1. smrt střelnou ranou 100%
2. zdravotní stav dobrý 100%
3. lehce nadprůměrný příjem 100%
4. věk mezi 25 – 30 let 100%
5. zaměstnánost 100%
6. vlastní rodina 100%
7. děti 100%
8. dárci krve 100%
9. bez psychiatrických potíží 100%
10. bez dopisu na rozloučenou 100%
11. Odvezeni do nemocnice Percy 100%
12. aktivní hráči fotbalu 87%
...

Seznam obsahoval asi sto položek seřazených podle stupně shody. Tyonovi to nedávalo žádný smysl. Moment .. Všichni skončili na pitvě v jedné nemocnici – Percy na pařížském předměstí Clamart. To je zvláštní ..
„Dami, jak byli pohřbeni?“
„Žehem, 87%, jeden je na hřbitově Montparnasse a jeden na Pere-Lachaise. Požádej na prefektuře mým jménem o nové vyšetření těchto dvou případů. Půjdu se podívat do. nemocnice Percy. A jak daleko od nemocnice Percy bydleli?
„Do 5 km, 60% a do 10 km 100%.“
Tyon zvedl obočí. „Ah táák.“
„Dami, spoj mě s panem prefektem Morelem.“

„Dobrý den pane Morele, omlouvám se, že vás připravuji o čas. Jmenuji se Tyon Šáhib a mám podezření, že v předměstí Clamart bylo spácháno několik vražd, které byly uzavřeny jako sebevraždy. Pošlu vám seznam, mám pocit, že tady půjde o obchod s lidskými orgány. Dva z těch sebevrahů, co byli pitvání v nemocnici Percy jsou pohřbeni do země. Snad by mou domněnku mohla potvrdit exhumace?“
„Přeji dobrý den. Znám vás z geonetu. Je mi ctí vás poznat blíže. Pokusím se získat to povolení, ale nebude to snadné. Potřebuji více informací. Zastavím se u vás zítra ráno, souhlasíte?“
„Budu vás očekávat.“

Správa z geonetu Michaela znepokojila. Podle informací francouzské policie zmizel ze svého hotelového pokoje jeden z Samaritánů, Tyon Šáhib. Byl nalezen jen jeho android Dami, který byl zcela zničený. Jeho hlava byla rozbitá na padrť, z bionického mozku nezbylo po ranách těžkým předmětem vůbec nic.
„Kale, už víš o Tyonovi?“
„Ano vím. Musíme rychle do Paříže. Tyon má implantovaný biolokalizátor, který nám umožňuje určit jeho polohu s přesností na jeden metr kdekoli na Zemi. Podle našich údajů se nachází v nemocnici Percy na předměstí Clamart. Použijeme náš reaktivní průzkumný letoun. Můžeme tam být tak za hodinu.“
Nasedli do vznášedla a odjeli na letiště
„Mohli bychom ohrozit pozemský letový provoz?“
„Neměj obavy, vzlétneme do výšky 200 km, tam žádná letadla nejsou a při přistání budeme opatrní.“ Pařížanům se naskytla nevšední podívaná, když přistáli přímo na střeše heliportu nemocnice Percy.
„Je stále zde, v suterénu mínus čtvrté poschodí“ prohlásil Kal při pohledu na svůj ruční lokátor velikosti palmtopu.
„Stůjte! Kdo jste! Tady nesmíte přistávat! Jak jste se sem dostali? U vchodu na heliport stál muž v uniformě ochranky a mířil na ně pistolí.“
„Shora strážníku. Řešíme případ pohřešovaného člověka strážníku.“
„Jsem Michael Voronin a tohle je můj přítel, Kal Rios, velitel Samaritánů. Nesledujete geonet? Tak už na nás nemiřte. Máme důvodné podezření, že jeden ze Samaritánů, který se ztratil, je právě zde. Co máte v mínus čtvrtém poschodí?“
„Márnice. A pitevny. Tři.“
„Rychle. Snad se nám jej ještě podaří zachránit.“
Sjeli vysokorychlostní zdviží dolů. Kalův lokátor je dovedl neomylně k pitevně číslo dvě. Michael rozrazil dveře a vtrhl dovnitř. V pitevně nikdo nebyl. Kolem stolu byly rozloženy nástroje a přes židli zástěra od krve, jako by ji někdo ve spěchu opustil. Oba muži vykřikli. Mrtvý muž, který ležel na stole byl Tyon Šáhib. Na temeni měl hlubokou ránu jako po úderu těžkým kladivem.
„Už mu nemůžeme pomoci“, řekl tiše Kal Rios se slzami v očích.
„Zavolám policii“, řekl strážník a vzal do ruky mobilní komunikátor.