Samaritáni – poznávání.

XX.

Ani se probudila nezvykle pozdě. Malátně si vybavovala, co se stalo.“Ah ano, ten pozemský rituál, který je tak podivuhodný.“

Při vzpomínce na Tyonovu smrt pocítila nezměrný smutek. Potřebovala útočiště a schovávat se před tou vzpomínkou do mentální sprchy jí připadalo nevhodné. Cítila, že John cítí totéž a zatoužila s ním sdílet bolest. Proto si přisedla blíž k němu a instinktivně se mu schovala do náručí.
Byl to zvláštní dosud nepoznaný pocit, slyšet, jak bije Johnovo srdce a jeho dech, ze kterého byla cítit stísněnost způsobená smutkem. Vnímala s pokorou ty projevy života a tělem se jí rozlévalo teplo odněkud z Johnova náručí. Cítila nesmírnou úlevu.
„Pojď, půjdeme si lehnout,“ řekl John, ale nebyla schopna pohybu. John ji vzal opatrně do náručí a odnesl ji po schodech do ložnice. Pomalu ji položil na postel. „Dobrou noc Ani,“řekl John a přikryl ji pokrývkou.
„Zůstaň Johne,“ řekla Ani tiše. „Nemohu teď usnout. Lehni si vedle mě.“
„Ale ..“ zakoktal John, Ani jej však přitáhla za ruku. „Prosím, ..pojď ke mně, uklidňuje mě to a zapomínám na bolest.“
„Tak dobře, také cítím bolest, pomůže nám to oběma.“ řekl tiše John a lehl si vedle ní. Přitulila se tiše k němu. Najednou zatoužila ztratit se nejen v Johnově náručí, toužila ztratit se v něm. Byl to nový, neznámý pocit, podobný tomu v mentální sprše, ale umocněný sdílením. John, jakoby to vycítil, otočil se k ní a lehce ji políbil na tvář. Ten neurčitý pocit ji najednou ovládl takovou silou, že se k Johnovi silně přitiskla. „Co to dělám,“ pomyslela si, ale ta myšlenka jakoby přicházela odněkud z velké dálky.
Instinkty, které přežily tisíciletí v Samaritánském kulturním tlakovém hrnci, se nečekaně prudce přihlásily o svá práva.
John, poněkud zmaten chováním Ani, ztratil nad sebou kontrolu. Byl do Ani už dávno zamilován, ale jeho vycvičený rozum držel jeho představy pevně na uzdě. V takové situaci byl však rozum naprosto bez šance. Prudce Ani přitáhl k sobě a ucítil, jak celým jejím tělem projela vlna vzrušení. Po tom už čelní laloky jeho mozku vzdaly svou práci a předaly vládu nejstarším částem tohoto centra lidské osobnosti.
Oba zcela propadli extázi nejstaršího lidského rituálu milenců, vytržení, které odedávna doprovází tarantelu propletených těl oslavujících vznik nového lidského života.
Nejprve se vzpamatoval John a zamrazilo jej při vědomí, co se vlastně stalo. Byl ale zkušený milenec a proto se naklonil ke zmateně malátné Ani a políbil ji na tvář. Ani se na něj uvolněně usmála a zeptala se malátně medovým hlasem. „Johne ... co se to stalo?“
„Ani,“ řekl zvolna John. „To, co se teď mezi námi přihodilo byl rituál vyvrcholení lásky mezi lidmi. Nedokázal jsem být opatrnější a dát ti více času, protože tě miluji.“
„Miluji? Takto vypadá láska? Bylo to jakési kouzlo. Cítila jsem, jak opouštíme tělo a padáme někam volným pádem do prostoru. Jakoby kosmos nebyl kolem nás, ale v nás. Jsem ráda, že jsem to s tebou prožila. Musíme to ještě udělat znovu. Chci pochopit, co to je.“
John se usmál. „Pochopíš to, když se o to přestaneš snažit miláčku. Ale jsi nejnádhernější žena jakou jsem kdy potkal a budu to s tebou opakovat, kolikrát budeš chtít.“
„Dnes už ale nemohu,“ pronesla Ani. „Je to příliš silná emoce.“ Slabě se usmála a propadla se do hlubokého spánku.
„Zvláštní, pomyslel si John a prohlížel si Ani. Žena, která vůbec nevěděla, co je to láska a přitom nejlepší milenka, jakou jsem kdy poznal. Nezatížená jakýmikoli zábranami. Vlastně ani já jsem nikdy nic podobného nezažil. Prožil něco podobného Tyon se svou ženou, nebo jen chodili společně do mentální sprchy?“

Ani se v ranním tichu snažila soustředit myšlenky. Ano, ten pocit byl nejen podivuhodný, byla to extáze prožitku transcendentna. Jako návštěva nadvesmíru, který přikazuje a řídí osudy. Nadvesmíru, kde je někdo, kdo nás pozoruje a baví se osudy těch, které stvořil, aby si uvědomil sám sebe, aby se vymezil, protože předtím byl vším a zároveň ničím. Stvořil hmotu, aby si uvědomil svou nehmotnost. Stvořil konečný prostor, aby pocítil svou nekonečnost v bezrozměrnosti. Jak to, že o něm dříve nevěděla? Ne, teď se nemůže od Johna odloučit, protože ta bytost je v něm a při splynutí cítí, že je přítomna i v ní. Oba jsou jejím celkem i částí. Povzdechla si. Nedá se to popsat. Co to říkal John? Že je to rituál lásky?

TAK TOHLE JE LÁSKA???