Kočka a pes

Taky vám v něčem připomínají lidi?
» autor: Siorak
» archiv Úvahy / Ostatní
Toto téma lidé probírají dost často, jsou mezi námi „kočkaři“ a „peskaři“ podle toho, která povaha je nám bližší. Karel Čapek využil kontrastu povah a jejich podobností s lidskými ve svém, troufám si říci nesmrtelném příběhu „O pejskovi a kočičce“. Vůbec měl asi rád domácí zvířata, napsal přece také „Dášenka, čili život štěněte“, nebo méně známý fejeton „Měl jsem psa a kočku“. A co třeba Jaroslav Hašek? Jeho proslavený dobrý voják Švejk měl obchod se psy. Taky od něj pochází tvrzení, že pánečkové se po určité době začíají podobat fyziognomií svým psům.

Kočka symbolizuje stabilní introvertní schizoidní povahu, v lidské řeči flegmatika. Pozor i flegmatik může být agresivní – takovou chladnou promyšlenou „studenou“ agresí. . Je to jasný individualista. Když vidíme kočku, máme pocit, že se jedná o dost chladné individuum, které má však velmi rádo teplo a udělá vše pro to, aby nemuselo vydávat moc energie. Vše je v ní podřízeno maximální energetické efektivitě. Kočku můžete vidět v zimě doma na radiátoru a venku ji najdete kdekoliv, kde je jen trochu tepleji. Třeba na kapotě auta, které má ještě po jízdě trochu teplý motor. Přesto, že by to bylo energicky efektivní, neviděl jsem dosud dospělé kočky, že by ležely vedle sebe tak blízko a navzájem se zahřívaly. Kočky uznávají zákony smečky, kde má každý jedinec své místo v hierarchii – jako lvi. Ovšem zároveň jsou to tygři. Hájí si svůj revír a respektují právo silnějšího. Doma jste to vy a záleží na vás, do jaké role se sami zařadíte. Kočka, když jí to dovoleno dokáže člověku vládnout.
Možná mě milovníci koček vyvedou z omylu, ale nikdy jsem neviděl melancholickou kočku, která by se třeba urazila a šla si někam lehnout a oddávat se smutku ve stylu „nikdo mě nemá rád“. Také jsem neviděl „rozčilenou“ kočku vyjadřující temperamentní sangvinickou oddanost, nebo cholerický „horký vztek“. Když vidíme třeba v televizi se rvát lvy nebo tygry o rajón, nebo práva silnějšího, obsahuje to sice řev a nesmiřitelný boj, ale trochu mám pocit, jako by soupeřily dva stroje na zabíjení vybavené chladnými, dokonalými instinkty a reflexy. neztrácejí ani na chvíli sebekontrolu. Avšak kočka není totéž, co lev nebo tygr – je domestikovaná a to se projevuje na její strategické příchylnosti k lidem.

Pes to je jiná. Jeho povaha je zcela zřejmě směsí sangvinika a cholerika, jeho nálady se mění v jakýchsi cyklech podle situace a podle toho, kolik má zrovna energie. Je všechno jen ne stabilní a taky všechno, jen ne introvert. Typický sangvinický projev je když vás váš pes nebo psík vítá a vrtí ocasem, jasně přátelsky štěká a celé jeho tělo vyjadřuje radost, smích a štěstí. Jako by ho přenášel i na vás, vytratí se vám z hlavy myšlenky a máte jen pocity, většinou pozitivní. Asi proto je pes považován za „přítele člověka“, kdežto o kočce se to neříká. Pes je navíc vysloveně kolektivní stvoření a jednotliví členové psí smečky spolu „komunikují“, nejen ve smyslu kooperace při lovu, třeba asi hrají.
Dvě dospělé kočky zase tak často neuvidíte, jak si hrají, přestože kočka hravá je. Naše kočky si například hrají rády samy s pingpongovým míčkem. Když ji zapomeneme v bytě tak jako noční lovec považuje dvě tři hodiny po půlnoci za ten nejvhodnější čast.
Co je ale zajímavé, kočky si dost rády hrají s menšími psy. Viděl jsem mnohokrát jak si naši shi-tzu, což jsou mimochodem velmi hraví psi, hrají s kočkou. Přitom kočka trpělivě snášela jejich nedisciplinované postrkování a šťouchání. Jakmile toho měla dost, tak si vyskočila na židli, nebo na skříňku a měla klid.
Vrátím se ke psům. Pes bránící zuřivým štěkotem své území za plotem vaší zahrady na mě působí jako typický cholerik. Někteří se přitom dokáží tak vzteknout, že člověk získá respekt i z menšího psa, se kterým by si snadno poradil. Typickým představitelem cholerických temperamentů jsou takzvaní „ostří“ psi, jako jezevčíci nebo foxteriéři.
Ale pozor, když jej vážně urazíte, může se z něj stát sebelítostivý introvert, skrčený v koutě, jako typický melancholik. A na to nemusí být zrovna bit, někdy stačí tvrdší slovo. Bití má mimochodem, zvláště u těch větších a ostřejších psů přesně opačný efekt. Stanou se z nich zuřivci.
Asi lze šlechtěním vrátit psovi část jeho „vlčího“ charakteru, a udělat z něj chladnokrevný stroj na zabíjení, podobný svým charakterem kočce. Ale moc typické to není.
Ještě ve vztahu k energii. Zatímco kočka jí šetří kde se dá, i při lovu se omezí na skok a krátký běh, pes energií přímo hýří. Jeho typický způsob lovu je uštvání kořisti, což je často velmi energeticky náročné. Dokáže také sledovat stopu mnoho hodin a snad i dnů.
Všimli jste si někdy, že by kočka byla vycvičena, aby člověku pomáhala v nějaké činnosti? Vyjímky potvrzují pravidlo, ale nějak si nic podobného neumím vybavit. Za to u psa by se našly desítky, možná stovky případů.

V naší hantýrce bychom mohli říct, že kočka je egoista a pes altruista. Jenže zvířata mají určitý vzorec chování geneticky dán a dost těžko se dají převychovat, pokud vůbec.
A totéž ve velké míře platí i o lidech.
Poznali jste se v něčem? Jste víc, nebo častěji pes, nebo kočka? ? A které z těch zvířat a proč máte radši?
» 15.03.2008
» komentářů: 14

» 15.03.2008 - 11:39
Aťan:
Sio, já si myslím, že jsem hubenej hroch...
» 15.03.2008 - 12:23
Romana Šamanka:
ja jsem tygrice-vlcice
» 15.03.2008 - 13:10
Bíša:
Je to zajímavá úvaha! Ale jak mám něco seriozního
napsat, když pode mnou kviká kočkopes a hroch chrochtá
v bahně.
Ale povznesu se nad to. Psi mi jsou milí, stále mě
olizují. Kočky, ač jsou falešné, rozkoší předou a ke
mě se lnou...
» 15.03.2008 - 13:13
Eviah:
Dobrá úvaha, jako stoveřná pro bouřlivé diskuze.Něco mi v ní přijde dosti sporné, ale vlastně, o tom je úvaha, každý ať si udělá obrázek svůj.Povedené
» 15.03.2008 - 13:58
spare:
Velmi výstižné...a jak se cítím ?
Ráda bych byla klidná flegmatická kočka, ale jsem spíš zbytečně ulítanej pes.Možná, kdybych se naučila příst...jdu na tom pracovat.
» 15.03.2008 - 14:12
ivkaja:
Uvažuješ velmi zajímavě. Mám ráda psy i kočky, ovšem doma mám kočku a... neměnila bych. Asi jsem se pod jejím vlivem stala i dost velkým zastáncem kočičího druhu, povahově je velmi pestrobarevná a asi i právě ta její individualita, mě dosti vyhovuje. Úvahy o kočičí povaze bych mohla rozvíjet asi velmi dlouho..., ale to užž jsi udělal ty:-)
» 15.03.2008 - 16:45
Meriel:
měli jsme doma psa a ted kočku, no nevím, mám radši psa, kočky jsou vychytralé mrchy ... díky za příspěvek, četl se dobře
» 18.03.2008 - 13:53
Štěpina G:
Moc zajímavě jsi to pojal. Já se přikláním spíš ke psům a teď jdu o tom dumat.
» 19.03.2008 - 19:08
Gabika:
Úžasná úvaha..
Já z nějakýho nejasnýho důvodu nemám kočky vůbec ráda. Působí na mě příšerně chladně, nevyzpitatelně, jako by pořád věděly něco, o čem já ani nemám tušení a to mě znervózňuje.. Taky nemám ráda škrábance, které umí velmi dobře způsobit..
Za to psy mám ráda moc. Připadají mi bezpeční, nemám moc respekt ani z velkých psů, zatím s každým psem, co jsem se setkala jsme si padli do oka a skamarádili jsme se. A hlavně mám doma báječnýho jezevčíka a miluju pohled na něj, když má strašnou radost, že mě vidí, jen promluvit.. Nebo když spolu usneme na sedačce a on chrápe tak, že mě vzbudí a já se radši nehýbu (i když je to nepohodlný), abych ho chudinku neprobudila.. No není takový stvoření stvřoný k opětování lásky? Nechápu, jak někdo může svýho psa vyhodit z domu, uvázat u popelnic a tak podobně.. no ale to jsme někde jinde, už tak je to dost dlouhý.. ) Takže.. ať žijou psi!
» 24.03.2008 - 21:23
Verule:
Kočkám neporučíš, mají totiž svou hlavu.
A psi? Ty tě poslechnou a jsou ti ještě vděčni za zájem. Třebaže žijí ve stejných podmínkách jako kočky.
Zadívej se jim upřeně do očí a poznáš ten rozdíl. Myslím postupně...:)
» 03.04.2008 - 15:13
N.Ryba:
Ja jsem urcite pes a psi mam taky radsi. Nevim proc, uz od malicka jsem chtela psa a ted ho taky mam:) Kocky se mi nikdy moc nelibily a dodnes je nemam rada. Vzdycky jsem se bala, ze me poskrabou:) Moc pekne napsane...
» 04.04.2008 - 00:39
Estelle:
zajímavá úvaha... ale já nemám nad čím uvažovat, na kočky sem alergická (jakože doopravdy) a navíc nesnáším jejich povahu, přijde mi, že sou všechny vychytralý egoistický mrchy, co se dokážou jenom dojít nažrat a když mají náladu, tak snad aji podrbat... Zato pes, to je aspoň kámoš! Doma mám křížence jezevčíka, hrozně chytrá feňule a moje nejlepší přítelkyně. Můj přítel má pitbula, mno a pitové, to je kapitola sama pro sebe. Každej, kdo se s nima někdy setkal, mi dá určitě za pravdu, že se dokážou chovat skoro jako lidi. No a Peťa? Ten je zas pro změnu celej Bon:D Joo, mimochodem, taky si všímáte, že pořekadlo Jaký pán, takový pes bezpečně funguje? Podle mě tak na 98%. Dost často se bavím pozorováním lidí a jejich psů a následným srovnáváním:)
» 08.04.2008 - 08:26
La Suneteto:
Hm, to je hezký. Já jsem v dětství miloval psy i kočky. Vzhledem k bytovým podmínkám jsme nic takovýho doma neměli, tak jedině u prarodičů. Koukám, převládají tady pejskaři, ale já pamatuju kočky, co se mnou běhaly a poslouchaly jako pes, spali jsme s nima ve stanu, kočka mi spávala za krkem... Paradoxně jsem pak chytil na kočky alergii (fyzickou). Se psema jsem si taky užil, zvlášť s jedním, což byl neuvěřitelnej flegmatik...
))
Každopádně mi přijde uhozený, když se to s těma zvířatama přehání, oblíkají je jak kašpary, o děcko by se starali míň...
A znáš ten vtip:
Sejdou se tři psi u veterináře – pitbull, ovčák a doga.
Ovčák a doga se ptaj  pitbulla: hele proč jsi tady?
Pitbull: ále. Soused měl malý děcko,takovýho hajzla, pořád mě kopal a tahal za uši, tak sem mu utrhnul nohu......
Na to ti dva psi: Ty vole, a co s tebou bude??
Pitbull: no co, injekce a smrt.......
A pitbull se ptá ovčáka, proč se tu ty??
Ovčák:, ále, pošťačka na mě pořád házela noviny, tak sem jí jednou chytil za ruku a utrhnul jí prsty.....
Ti dva psi zase: Ty vole.... a co s tebou bude??
Ovčák : no co, injekce a smrt....
Pitbull a ovčák se podívaj na dogu a ptaj se: a co ty, za co seš tu ty??
Doga: ále, moje panička pořád vytírala podlahu, prostě pořád vrtěla zadkem, tak sem jednou naběhnul a udělal jí to...
A ti dva: tak to tě čeká injekce a smrt, co??
Doga: néé, jenom obroušení drápků...
» 03.08.2008 - 15:38
saddova:
opet vyborna uvaha...
ja mě kočky nevadi,ale zarucene jsem pejskař ( a koňař )
Doma mám dobrmanku, ted je to zatím štěně,ale nejak jsem k tomuhle plemenu prilnula, už jsme měli dobrmanku jednou ,pak vlcaka- toho ma tata a ja sem si pořídila tohle pometlo a musim souhlasit, ja sem veskrze cholerik, rozčílí mě maličkost .ale zas rychle chladnu..a ten pes..no to je prostě pes...malé psy nemam rada, já sem na ty větší a asi k nim mam nejaky vztah, protože mi nedela problem jit ke kterekoliv rase a kdekoliv si ho pohladit..heh, jeste me zadnej nerafl
Předchozí: Přišel čas | Následující: Úvaha o nesmrtelnosti.

© 2011 - 2023 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.