Kočka a pes

Toto téma lidé probírají dost často, jsou mezi námi „kočkaři“ a „peskaři“ podle toho, která povaha je nám bližší. Karel Čapek využil kontrastu povah a jejich podobností s lidskými ve svém, troufám si říci nesmrtelném příběhu „O pejskovi a kočičce“. Vůbec měl asi rád domácí zvířata, napsal přece také „Dášenka, čili život štěněte“, nebo méně známý fejeton „Měl jsem psa a kočku“. A co třeba Jaroslav Hašek? Jeho proslavený dobrý voják Švejk měl obchod se psy. Taky od něj pochází tvrzení, že pánečkové se po určité době začíají podobat fyziognomií svým psům.

Kočka symbolizuje stabilní introvertní schizoidní povahu, v lidské řeči flegmatika. Pozor i flegmatik může být agresivní – takovou chladnou promyšlenou „studenou“ agresí. . Je to jasný individualista. Když vidíme kočku, máme pocit, že se jedná o dost chladné individuum, které má však velmi rádo teplo a udělá vše pro to, aby nemuselo vydávat moc energie. Vše je v ní podřízeno maximální energetické efektivitě. Kočku můžete vidět v zimě doma na radiátoru a venku ji najdete kdekoliv, kde je jen trochu tepleji. Třeba na kapotě auta, které má ještě po jízdě trochu teplý motor. Přesto, že by to bylo energicky efektivní, neviděl jsem dosud dospělé kočky, že by ležely vedle sebe tak blízko a navzájem se zahřívaly. Kočky uznávají zákony smečky, kde má každý jedinec své místo v hierarchii – jako lvi. Ovšem zároveň jsou to tygři. Hájí si svůj revír a respektují právo silnějšího. Doma jste to vy a záleží na vás, do jaké role se sami zařadíte. Kočka, když jí to dovoleno dokáže člověku vládnout.
Možná mě milovníci koček vyvedou z omylu, ale nikdy jsem neviděl melancholickou kočku, která by se třeba urazila a šla si někam lehnout a oddávat se smutku ve stylu „nikdo mě nemá rád“. Také jsem neviděl „rozčilenou“ kočku vyjadřující temperamentní sangvinickou oddanost, nebo cholerický „horký vztek“. Když vidíme třeba v televizi se rvát lvy nebo tygry o rajón, nebo práva silnějšího, obsahuje to sice řev a nesmiřitelný boj, ale trochu mám pocit, jako by soupeřily dva stroje na zabíjení vybavené chladnými, dokonalými instinkty a reflexy. neztrácejí ani na chvíli sebekontrolu. Avšak kočka není totéž, co lev nebo tygr – je domestikovaná a to se projevuje na její strategické příchylnosti k lidem.

Pes to je jiná. Jeho povaha je zcela zřejmě směsí sangvinika a cholerika, jeho nálady se mění v jakýchsi cyklech podle situace a podle toho, kolik má zrovna energie. Je všechno jen ne stabilní a taky všechno, jen ne introvert. Typický sangvinický projev je když vás váš pes nebo psík vítá a vrtí ocasem, jasně přátelsky štěká a celé jeho tělo vyjadřuje radost, smích a štěstí. Jako by ho přenášel i na vás, vytratí se vám z hlavy myšlenky a máte jen pocity, většinou pozitivní. Asi proto je pes považován za „přítele člověka“, kdežto o kočce se to neříká. Pes je navíc vysloveně kolektivní stvoření a jednotliví členové psí smečky spolu „komunikují“, nejen ve smyslu kooperace při lovu, třeba asi hrají.
Dvě dospělé kočky zase tak často neuvidíte, jak si hrají, přestože kočka hravá je. Naše kočky si například hrají rády samy s pingpongovým míčkem. Když ji zapomeneme v bytě tak jako noční lovec považuje dvě tři hodiny po půlnoci za ten nejvhodnější čast.
Co je ale zajímavé, kočky si dost rády hrají s menšími psy. Viděl jsem mnohokrát jak si naši shi-tzu, což jsou mimochodem velmi hraví psi, hrají s kočkou. Přitom kočka trpělivě snášela jejich nedisciplinované postrkování a šťouchání. Jakmile toho měla dost, tak si vyskočila na židli, nebo na skříňku a měla klid.
Vrátím se ke psům. Pes bránící zuřivým štěkotem své území za plotem vaší zahrady na mě působí jako typický cholerik. Někteří se přitom dokáží tak vzteknout, že člověk získá respekt i z menšího psa, se kterým by si snadno poradil. Typickým představitelem cholerických temperamentů jsou takzvaní „ostří“ psi, jako jezevčíci nebo foxteriéři.
Ale pozor, když jej vážně urazíte, může se z něj stát sebelítostivý introvert, skrčený v koutě, jako typický melancholik. A na to nemusí být zrovna bit, někdy stačí tvrdší slovo. Bití má mimochodem, zvláště u těch větších a ostřejších psů přesně opačný efekt. Stanou se z nich zuřivci.
Asi lze šlechtěním vrátit psovi část jeho „vlčího“ charakteru, a udělat z něj chladnokrevný stroj na zabíjení, podobný svým charakterem kočce. Ale moc typické to není.
Ještě ve vztahu k energii. Zatímco kočka jí šetří kde se dá, i při lovu se omezí na skok a krátký běh, pes energií přímo hýří. Jeho typický způsob lovu je uštvání kořisti, což je často velmi energeticky náročné. Dokáže také sledovat stopu mnoho hodin a snad i dnů.
Všimli jste si někdy, že by kočka byla vycvičena, aby člověku pomáhala v nějaké činnosti? Vyjímky potvrzují pravidlo, ale nějak si nic podobného neumím vybavit. Za to u psa by se našly desítky, možná stovky případů.

V naší hantýrce bychom mohli říct, že kočka je egoista a pes altruista. Jenže zvířata mají určitý vzorec chování geneticky dán a dost těžko se dají převychovat, pokud vůbec.
A totéž ve velké míře platí i o lidech.
Poznali jste se v něčem? Jste víc, nebo častěji pes, nebo kočka? ? A které z těch zvířat a proč máte radši?