Duhová vločka

... já ji tak vnímám, odpusťte...
» autorka: Levandule
» archiv Básně / Ostatní
Jsem sněhová vločka
v duhové podstatě,
pro někoho pes, pro jiné kočka,
pro někoho slza ve vatě,
korálek v náhrdelníku,
stopa v písku u moře,
řádek ve Tvém deníku,
občas rámus, děs, bouře,
někdy něžná konvalinka,
někdy máma u Filípka,
někdy nedopitá sklínka...
Jako barvy v duze,
jako střípky mozaiky,
někdy něžně, někdy drze
vrážím do své hokejky
na hřišti bytí,
sama nevím kdy, kde, proč a jak
se můj puk lásky chytí
do srdcí lidí,
do netěsných sítí
božské jednoty, která se stydí
za modly, komplexy, nevíru,
za spousty prázdných slov
v hromadě popsaných papírů.
Přeskakuji prázdnotu všech dob
s dlaní přirozenosti,
jedna vlnka všech vod,
s klíčícím semínkem ctnosti,
s čistotou svého svědomí,
kdo nevidí a neslyší,
ten se stejně nedozví
o mé duze v mozaice,
o složitých vzorech
v pavučinové krajce
deček mnou tvořených,
o mých slzách štěstí, smutku,
o velkých snech zbořených,
o slovech, která bez skutků
neumím použít,
o tom, že pro vás lidé,
zpívám a učím se žít.
Jsem sněhová vločka
v duhové podstatě
lidského chápání,
na pódiu, na chatě
v životním tápání
uzrávám v člověka,
což strach vám nahání -
Závisti, Malosti, Zlo,
copak nevšimli jste si,
kolik lásky skrze mne šlo
k lidem?
Jsem sněhová vločka
v černém šatu,
pro někoho pes, pro jiné kočka,
hladím i drápu,
slabá i statečná,
však nikdy bez lásky
a nikdy netečná
pro vaše otázky -
synáčku,
přátelé,
fandové,
neboť jste pro mě
boží poslové...
Jsem sněhová vločka,
nedrž mě pevně -
Tvá náruč počká,
láska zní levně,
když svazuje a poutá,
jen skutečná láska
není vůbec hloupá,
není to maska
umělých gest.
Vadí Ti hranice mých úst či dobra?
Pak neznáš více cest -
jen tu svou,
kde Tvá kritika
je lživou hrou
v jevišti života.
Copak necítíš
jak píseň mnou klokotá?
Mně však nevadí
Tvůj příkrý tón,
neboť pro všechny
zní vzácný zvon
odpuštění a pokory.
Jsem duhová vločka
v bílé podstatě,
ranního úsvitu očka,
paprsek ve zlatě,
částečka štěstěny,
bílá pěna v moři,
atom proměny
se srdcem, které hoří
láskou, láskou, láskou...
» 05.10.2006
» komentářů: 7

» 05.10.2006 - 10:02
G.P.:
Jen se bojím, že ta „Johanka z Arku“, „Adriana“, Hanka Zaňáková a ani Lucka Bílá by takhle hluboké úvahy nebyly schopné...
» 05.10.2006 - 10:58
džemo:
Dlhé básne mi zatiaľ nejdú...
» 05.10.2006 - 11:10
fiXXXer:
tak tohle je uzasne.jak spojujes slova,jak do toho vtahnes v neurcitosti vety slovo o konkretni podobe.ja fakt nevim,ale uz dlouho jsem necetl neco tak hezkyho,aby mne to donutilo docist do posledniho slova.sklanim se pred touhle basni...:)
» 05.10.2006 - 13:56
Cecilka:
Vločka duhová,
hebkost zhmotněná...
zůstaň taková
prostě
neměnná... )
» 07.10.2006 - 10:15
vierka1:
...tak toto ja nikdy nedokážem...:-)
» 08.10.2006 - 12:07
Konec konců:
Pání, tak dluhatánské, a tak krásné ... je tam snad úplně všecko. Líbí se mi to ...
» 15.10.2006 - 15:54
Trdlo:
pěkně ses nám „vypláchla“!:))a moc moc hezky, všechny Tvoje verše jsou mířený přímo od srdíčka!
Děkuju za hezkej komentář, aspoň trochu zvedl náladu:) ale asi semi nakonec povedlo namíchat lektvary sama, když už jsem pak nemusela čekat...:)
Předchozí: Dvě lžičky rodového medu | Následující: Můj chrám

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.