Můj chrám
pro Radku... byly jsme spolu na chatě a naprosto žensky a duchovně si u kafíčka povídaly, relaxovaly... Tahle báseň je o ní, pro ni
» autorka: Levandule |
Uprostřed zahrady chrám,
střecha ze slunce a nebe,
tráva podlahou, a člověk sám
uvnitř zdí nezdí, otázka zebe.
Jakou cestou jít, proč cítím co cítím?
A kafe stydne, mluvím a sním,
Bože, vždyť se za své pocity stydím,
mám v sobě vůni květin i splín.
Proč cesta má změnila směr i jistoty,
proč najednou vnímám, co dřív ne,
proč duše má svlékla triko a kalhoty,
proč se kolem ní svlačec pne?
Svlačec svléká mě do nahoty
a obléká do zelené naděje,
žene mě k lidem i do mé samoty,
odhání falešné duchovní zloděje.
Jsem zlomená, a přece bohatá,
pro někoho blázen, pro jiné láska,
jsem sněhová vločka zavátá
na boží oko, které mě laská.
A jeho modří rozpouští se klec v mé duši,
nevěřicně sahám kolem sebe,
spatřuji další naslouchající uši,
Bože, vždyť já už nemám jen Tebe!
Nebo jsem Tě našla i v jiných lidech?
Jsi snad rozeset v jejich srdcích?
Rozhlížím se ve svém chrámu, tají se mi dech,
hluk otázek tak trochu utich.
Jsem smířená...
střecha ze slunce a nebe,
tráva podlahou, a člověk sám
uvnitř zdí nezdí, otázka zebe.
Jakou cestou jít, proč cítím co cítím?
A kafe stydne, mluvím a sním,
Bože, vždyť se za své pocity stydím,
mám v sobě vůni květin i splín.
Proč cesta má změnila směr i jistoty,
proč najednou vnímám, co dřív ne,
proč duše má svlékla triko a kalhoty,
proč se kolem ní svlačec pne?
Svlačec svléká mě do nahoty
a obléká do zelené naděje,
žene mě k lidem i do mé samoty,
odhání falešné duchovní zloděje.
Jsem zlomená, a přece bohatá,
pro někoho blázen, pro jiné láska,
jsem sněhová vločka zavátá
na boží oko, které mě laská.
A jeho modří rozpouští se klec v mé duši,
nevěřicně sahám kolem sebe,
spatřuji další naslouchající uši,
Bože, vždyť já už nemám jen Tebe!
Nebo jsem Tě našla i v jiných lidech?
Jsi snad rozeset v jejich srdcích?
Rozhlížím se ve svém chrámu, tají se mi dech,
hluk otázek tak trochu utich.
Jsem smířená...
» 04.10.2006
» komentářů: 4
» 05.10.2006 - 00:36
Edo Tralipo:
Má něco hlubokého v sobě, i když je napohled alespoň pro mě mělčí...ale povedla se ti...
Má něco hlubokého v sobě, i když je napohled alespoň pro mě mělčí...ale povedla se ti...
» 05.10.2006 - 10:04
G.P.:
No, je pro Radku...
No, je pro Radku...
» 05.10.2006 - 13:26
Marcella:
Včera jsem tam dala pohádku Levendulko, třeba Ti bude chutnat.
Včera jsem tam dala pohádku Levendulko, třeba Ti bude chutnat.
» 08.10.2006 - 11:48
Konec konců:
Dílko v sobě hodně má, hloubku, city ... jistým způsobem i hladí, ale také cítím trochu smutku. Mno, možná je to mnou, pač já teho smutku mám hodně.
Dílko v sobě hodně má, hloubku, city ... jistým způsobem i hladí, ale také cítím trochu smutku. Mno, možná je to mnou, pač já teho smutku mám hodně.
Předchozí: Duhová vločka | Následující: Drogy