Vláknina

Jak jsi mohl!
…Těch pět let
(nebo deset, dvacet)
Smyčka křivdy
dusí vůni prožitého

…Znáš to,
a Ty taky…

Jako lžička vlákniny
ve sklenici džusu
neuvěřitelně rychle bobtná…

Křivda

Fyzicky zaplnila můj žaludek
Chce se mi zvracet!
Ale já to přece takhle nechci…

Polykám další doušky Tvých slov
vysvětlení mi rozmělňuje
přeplněné útroby
(já zapomněla!
Po požití vlákniny musíš hodně pít)
Znovu opakuješ již řečené
Ne, nezlob se,
opakování je matka moudrosti
a já,
já potřebuji Tvou vodu pít,
dokud všechnu tu vlákninu
nestrávím

Jako stavebnici
rozkládáme tu pětiletku
(nebo desetiletku, dvacetiletku)
A ono to hned jinak zní:
to bylo první rok
(ne pět let)
a tohle druhý rok…
Pět (deset, dvacet) let
náhle ztrácí
svou dominantní vyčítací pozici
Masochistické srdce
začíná vnímat
vzestupný vývoj
stavebnice let
Vždyť ten první rok…
a druhý, to už bylo zase lepší…
no jo, trvalo to dlouho,
ale…
Až ten čtvrtý přinesl osvobození z čekání,
a ten pátý se zrodil z minulosti
do tváře budoucnosti

Jak jsi to dokázal?

To po mém boku!

Bolest přetavena rozumem
se mění
v dík za trpělivost
(ten věnuji sama sobě)
a v úctu vůči všem zázrakům,
které jsi vnesl po špičkách
do mého života

(já zapomněla!
vláknina se užívá pro zlepšení trávení)
…Stejně jako bolest
pro uzdravení z pseudolásek
do té jediné – opravdové