Posádka Tvé duše
… kormidelníkem je však každý z nás (o výchově dítěte… zpověď bez hranic, kterou napsala bolest)
» autorka: Levandule |
Pistole Tvých úst
střílí slova,
která střepinují
srdce
Mé zásady nezboříš
Chováš se jak chameleón
Vypínač lásky
na hrotu nálady
měníš v nenávist
Výchova
je kabát šitý na míru
každého člověka
I ten Tvůj
je z kvalitního otcovského materiálu,
střižen prsty života…
Steh po stehu
přešívám roztrhané nitě
a přikládám kapsy
hranic důslednosti
a plnosti pravdy
Vím, teď vidíš jen tu změť
klubek, jehel a nůžky,
které stříhají křídla můr
v Tobě
Jednou třeba pochopíš
… a poletíš rovně
z květiny na květinu
jako motýl naděje
pro jiskru v tátových očích
(a kaňky svého dětství
necháš v žákovce)
Máš sešit plný andělů,
i těch zlých…
Schází Ti tam ten ode mně –
je oblečen do duhy,
v rukou kouzelný štětec,
kterým čistí Tvé srdce
od černých zatáček
a střípků sněhové královny,
pro které zapomínáš,
kdo to s Tebou myslí dobře,
kdo Tě má rád…
Je stále u Tebe,
aniž tušíš…
Když říkáš slova o blízkých lidech,
která špiní vesmír,
zve si i další anděly,
aby pomohly uklidit Tvou mysl…
Na všechny jizvy,
které si sama děláš
zkresleným vnímáním,
lepí hojivé náplasti
našich vyznání
Ty je však nechceš vidět,
nechceš je nechat hojit myšlenky,
kterými rodíš svůj smutný svět
Ale my nemůžeme přistoupit
na pravidla křivých her
Zavřela by se Ti cesta
do linek jádra lidskosti
a ochránce Tvé duše
by šel tam,
kde ho slyší…
Život má své zákonitosti,
a přestože Ti teď občas chutná po pepři,
nebudeme jej sypat cukrem
Protože Tě máme rádi
Protože chceme,
abys jednou žila jako rovný člověk
střílí slova,
která střepinují
srdce
Mé zásady nezboříš
Chováš se jak chameleón
Vypínač lásky
na hrotu nálady
měníš v nenávist
Výchova
je kabát šitý na míru
každého člověka
I ten Tvůj
je z kvalitního otcovského materiálu,
střižen prsty života…
Steh po stehu
přešívám roztrhané nitě
a přikládám kapsy
hranic důslednosti
a plnosti pravdy
Vím, teď vidíš jen tu změť
klubek, jehel a nůžky,
které stříhají křídla můr
v Tobě
Jednou třeba pochopíš
… a poletíš rovně
z květiny na květinu
jako motýl naděje
pro jiskru v tátových očích
(a kaňky svého dětství
necháš v žákovce)
Máš sešit plný andělů,
i těch zlých…
Schází Ti tam ten ode mně –
je oblečen do duhy,
v rukou kouzelný štětec,
kterým čistí Tvé srdce
od černých zatáček
a střípků sněhové královny,
pro které zapomínáš,
kdo to s Tebou myslí dobře,
kdo Tě má rád…
Je stále u Tebe,
aniž tušíš…
Když říkáš slova o blízkých lidech,
která špiní vesmír,
zve si i další anděly,
aby pomohly uklidit Tvou mysl…
Na všechny jizvy,
které si sama děláš
zkresleným vnímáním,
lepí hojivé náplasti
našich vyznání
Ty je však nechceš vidět,
nechceš je nechat hojit myšlenky,
kterými rodíš svůj smutný svět
Ale my nemůžeme přistoupit
na pravidla křivých her
Zavřela by se Ti cesta
do linek jádra lidskosti
a ochránce Tvé duše
by šel tam,
kde ho slyší…
Život má své zákonitosti,
a přestože Ti teď občas chutná po pepři,
nebudeme jej sypat cukrem
Protože Tě máme rádi
Protože chceme,
abys jednou žila jako rovný člověk
» 06.04.2008
» komentářů: 13
» 06.04.2008 - 16:55
Romana Šamanka:
ou, ou ..
snad se to co píšeš v závěru podarí ...
a jednou se Ti snad dítko i poďakuje ... držím palčeky ...
foukám na bolístky asi skoro každý jsme byly takové dítko, ale ne každý měl štěstí na ty správne rodiče ...
některých pak nepoučil (třeba jen zatím) ani život ...
ou, ou ..
snad se to co píšeš v závěru podarí ...
a jednou se Ti snad dítko i poďakuje ... držím palčeky ...
foukám na bolístky asi skoro každý jsme byly takové dítko, ale ne každý měl štěstí na ty správne rodiče ...
některých pak nepoučil (třeba jen zatím) ani život ...
» 06.04.2008 - 17:15
chicacheca:
nevim, ale mě při čtení týhle básničky běhá mráz po zádech... moje matka mě šestnáct let týrala fyzicky i psychicky, a tak mi tvrdila, že si to vymýšlim – přesně tímhle stylem... prý pokřivené vnímání... teď nevím, jestli mám litovat autorku, nebo její dceru, ale na základě zkušeností se klonim k tomu druhýmu.
nevim, ale mě při čtení týhle básničky běhá mráz po zádech... moje matka mě šestnáct let týrala fyzicky i psychicky, a tak mi tvrdila, že si to vymýšlim – přesně tímhle stylem... prý pokřivené vnímání... teď nevím, jestli mám litovat autorku, nebo její dceru, ale na základě zkušeností se klonim k tomu druhýmu.
» 06.04.2008 - 18:04
Slávka:
Vandičko, mně nějak chybí slova... jak výborně jsi to napsala *
Vandičko, mně nějak chybí slova... jak výborně jsi to napsala *
» 06.04.2008 - 18:50
Lota:
...mít děti je radost...mít děti je starost...
...mít děti je radost...mít děti je starost...
» 06.04.2008 - 19:10
Psavec:
Moc krásně napsané. Početl jsem si, díky, děvče.
Moc krásně napsané. Početl jsem si, díky, děvče.
» 06.04.2008 - 19:44
...mít děti...v určitém věku...je někdy šílenství...všem těm utlačovaným pubertálním dívkám přeju dceru...případně dvě a nebo více...
» 06.04.2008 - 22:08
ona:
...s dětmi to někdy není vůbec lehké. Je ale fakt, že někdy ani s námi dospělými
...s dětmi to někdy není vůbec lehké. Je ale fakt, že někdy ani s námi dospělými
» 06.04.2008 - 22:33
ona:
Nic jsem nechtěla vyvyšovat, je to opravdu případ od případu...
Nic jsem nechtěla vyvyšovat, je to opravdu případ od případu...
» 06.04.2008 - 23:03
ona:
...a jak krásně se dá o básničkách podebatovat
...a jak krásně se dá o básničkách podebatovat
» 07.04.2008 - 13:08
cevert:
jedním dechem..no jo, naše děťátka 1*
jedním dechem..no jo, naše děťátka 1*
» 07.04.2008 - 14:12
carodejka:
Moc hezky jsi v basni vse vyjadrila, az jsem se zamyslela..
Moc hezky jsi v basni vse vyjadrila, az jsem se zamyslela..
» 07.04.2008 - 16:48
whiolet:
doháníš mě k šílenství...víš to? Teď je to hodně blbý...hodně
doháníš mě k šílenství...víš to? Teď je to hodně blbý...hodně
» 08.04.2008 - 19:14
Alci:
jo !
jo !
Předchozí: Pod pyžamem noci | Následující: Ticho jarních kravat