Ticho jarních kravat

Rozhostilo se ve mně
ticho rybářů
a hřbitovní kvítí

Pomeranč nebe
se oblékl do pyžama
a tancuje za křídly sýkorky
ve větvích třešní
pupencové melodie jara

V jedné ruce smrt
a ve druhé život
… zvláštní průvodci
mých pocitů
s kravatou údělu

Vedu je jako malé děti,
nevím proč,
odkud a kam,
vnímám jen
to naše zvláštní soukolí

Jako poslední kapka vody ve váze
stoupám stonkem růže
ke vzkazu mezi trny –
„miluju Tě“

A ve vínu utápím
všechny včerejší lomy
dna lahve
z pepřových přeháněk

Skleničkou rudého kdoulovce
spěchám do Tvé náruče
pro vášnivé objetí

Osvobozuje
od našich společných
oprátek

Voním
nedonošeným kocourkem,
kterému jsem dala
prozatímní jméno
Dráček

I ušlapaná koniklec
… přežije
pod ploutví
Tvé lásky