Pod pyžamem noci

Potřebuji,
abys mi prosákl
do všech buněk
(scházíš mi)

I teď

Dlaněmi oblékáš
mé tělo do spánku
(a slzy stékají na polštář)

Příliš myšlenkových sekyrek

A pocity roztroušeny
do kapek krve
křehké lidskosti

Pyžamo rozpouštíme v náruči
jako těsný krunýř
dnů sazí

Splýváme v nahosti
intenzitou posledních dotyků
(pro tento den)

Bolíš mě
tou krátkostí
rozkošné chvíle

Příliš málo objetí
pro horu starostí

Ale
každá špetka něhy,
lásko,
dá vytrysknout
proudu vítězství
nad uzavřeností kamene

Lišejníkem znovu vyrosteme
v květenu hrdé dospělosti

.....

Jen rodič ví,
jak je těžké
uprostřed války duší
zrodit v bolesti
mileneckou vážku

Sedla nám na víčka, cítíš?
To ne slzy,
ale její mokré nožky
si hrají na stopovanou
s našimi prsty