Migréna

Když má člověk mozek v obruči,
chce se mu plakat,
smíchu nějak nejde poručit,
ani odvahu lákat

Když je tělo ochromeno bezmocí,
potřebuje pohladit
a nebýt samo s mocí nemoci,
snad láskou zatavit:

životní pohledávky,
básně zarostlé nevyřčením,
pocity stočené do ruličky bolesti,
šílenou tmu křečí,
nevidění v rozmazané krajnici oka,
strach, který zkroutil palec do dlaně
(nemáš sílu jej vyndat!)

… a možná je to všechno trochu jinak,
na přeskáčku,
když v sobě cítíš svůj čas tikat
a odsávačku
života
překonáváš dalším pokusem
o nadechnutí,
krok …

Možná je všechno trochu jinak,
a Tvá snaha nevejde v marnost
Možná žiješ víc,
než si dovolíš přiznat

Každá bolest má své ráno
a často i své příjemné usnutí …