Mezi břehy dobra a zla

Dobro
je křišťálová řeka,
a přece nevítězí,
když do ní někdo vlije kýbl nafty

Snažím se strávit vše,
co přichází pro vývoj mé duše
a vyplivnout zbytek

Mé břehy vsakují
vztek okolí
a zrcátka mého chování
jej někdy vracejí dárcům

Jakoby mi zvracelo nitro

Je mi pak zle ze sebe samé

A přitom je to nestrávení
spirál jiných světů,
jen doteky hranic,
které mohu řešit
přechody pro chodce
k přežití

Nejsem si však jista,
zda ticho řeky
může nakopnout
rozeklanný jazyk jedu
vadné genosprávy

Život tak rychle utíká…