Slzy ze šatníku na squashové raketě

Nezlob se,
že dovolila jsem duši
ztvárnit se v slzy

Smrt dívčího těla
v ženě
jednou provždy

je poznání,
které bolí

Umím stárnout
Ale neumím tloustnout
… v hlavě …
V těle mi to jde tak snadno
i s poloviční dávkou jídla

Tolik měsíců jsem sbírala odvahu
na kontrolu svého šatníku
a dnes nastal ten depresivní den

Definitivní rozloučení s džíny,
které už léta pohromadě drží
jen sychrajsky (vzpomínka na mládí)
Dvacetiletý svetřík
(měla jsem ho po mamince)
I kalhoty, které mi sloužily
teprve dva roky

Dvacetileté i dvouleté kousky
vzaly za své

…

Správně jsi pochopil,
že mé každotýdenní touze po squashi
tentokrát neujdeš
(nemáš rád moje slzy,
a volejbal jednou týdně
prostě na můj zadek nestačí!)

V ostatních squashových kójích
o patnáct let mladší dvojice,
dokonalost těla, oděvu i hry

V té naší jen mé pokusy dohonit míček,
celulitida, rudé tváře
a smích

Víš,
mám neskutečně ráda
ty svoje okraje civilizace,
neumím nic a všechno mě baví
A Ty mi trpělivě děláš partnera

Mám neskutečně ráda
naše společné chvíle,
kdy náš smích a láska
sálá do okolí
a hřeje ty,
kdo o to stojí…

Mám Tě neskutečně ráda, miláčku,
a vážím si,
když zapomeneš na své mozoly v dlaních,
bolavé kotníky a záda…

… Mám Tě moc ráda …