Nevěra – dokončení

Logáranský radní Ludolf vypadal spokojeně. Vychutnával si letní nedělní siestu. Jeho Jarunka mu udělala kachnu po mandžusku se zelím a excelentními hrnkovými knedlíky. Jeho oblíbené jídlo. Krátce se zamyslel.

Ve městě je aspoň jedna nevěrná žena. To je tedy novina! Vždyť každý ví, že je jich šest. Tedy kromě těch šesti podvedených mužů. Ti vědí jen o pěti, protože to nevědí o té své.

Tak třeba Klára kováře Průnika. Do té už pronikl kdekdo a kovář nic netuší. Vždy si vybere dobu, když má nějakou větší zakázku a učeň Jára Vyklouz jí Průnika z vděčnosti hlídá. Vždyť si taky přišel na své. Kovář je sice lamželezo, ale dře tak, že večer padne a spí jako zabitý. Tak chytrý člověk, jeho výrobky jsou vyhlášené, ale na ženu nemyslí. Co má chudák Klára dělat? Přírodě neporučíš.

Jana filosofa Arccosina. Několikrát ujela s instalatérem Vektorem a také domovníkem Dělítkem. Arccosinovi vůbec nepřišlo divné, proč mají tak často ucpaný odtok. Pořád bloumá někde po lesích. Jana pozve napřed Dělítka aby okoukl ten odtok. Dělítko to zkouší a zkouší, než přizná, že odtok je hluboký a nemá to správné nářadí. Tak si Jana pozve instalatéra Vektora a ten opravu spolehlivě dokončí. Filosof Arccosin si ani nevšiml jak jeho Jana po každé opravě odtoku září oči a jakou mívá skvělou náladu. Obvykle mu i připraví i něco lepšího k snědku. Vektor si práci poctivě fakturuje, aby nevzbudil podezření, neřád jeden.

Anežka kostelníka Kvadráta. Obšťastňuje jáhna Úsečku. Kostelník je velmi zbožný, neustále se postí a pak mu chybí síly. Je hubený jako lunt a nejspíše zcela impotentní. To jáhen je čilejší. Chodí k Anežce vždy když kostelník vyzvání umíráček. Ví, že Kvadrát nedá svůj zvon z ruky, takže když zvon vyzvání, Kvadrát je u něho. A zvoní vždy poctivých dvacet minut. Z kostela je to k němu domů deset minut pěšky, takže Úsečka má na to 30 minut. Ideální, nemusí se ani zabývat předehrou a po práci jde rovnou domů, aby je Kvadrát nepřistihl.

A co Monika pekaře Ekvivalenta. Ten celé noci tráví u pece a ve dne spí. To je ženská! Ludolf se mlsně oblízl. Vypadal jako dobře nakrmený kocour na kterého přicházejí vilné myšlenky. Ta by stála za hřích! Ty boky, mu už několikrát nedaly spát. Škoda, že jsem o třicet let starší. Je na zajíčky, potvora. Ani si nevzpomenu kolik jich už bylo. Jen vím, že je mezi nimi i syn purkmistra Integrála. Ekvivalent musí hlídat pec a tak neuhlídá svou ženu, tak už to chodí.

Eééé … aha na Evu učitele matematiky Polynoma bych málem zapomněl. Eva je učitelkou jazyků. Taková puťka, ale po třicítce se proměnila v činnou sopku. Odnesl to ředitel školy Derivát, kterého doslova uhnala. Prý dělá čest svému povolání a její jazýček je velmi mrštný. Polynom je už několikrát málem přistihl v ředitelně. Svedli to na novou koncepci jazykového vzdělávání v rámci permanentní reformy školství. Ředitel pro jistotu Polynomovi zadal víc práce, aby neobtěžoval v ředitelně.

No a Šárka purkmistra Integrála. Ludolf se neubránil škodolibému ušklíbnutí. To je potvora! Purkmistra má dobře vycepovaného. Na radě se na nás vytahuje a pouští hrůzu a doma sklopí uši a poslouchá Šárku na slovo. Vsadil bych se, že občas udělá i loužičku. Šárka s ním zametá jako s hadrem a určitě mu ani nedá. Jaksi ji nejspíše nepřitahuje, ten starý dobrák. Na své si přijde u poručíka Kužela. Říká se, že je to pořádný kanec a nenechá si pískat. Prý u toho občas Šárku i seřeže po zadnici. No – proti gustu, žádný dišputát. Asi jí to vyhovuje. Pokaždé, když si sedne, připomene ji to poslední divokou jízdu.

Takže je jich šest. Ale moment! Zamyslel se. Ti chlapi na to přijdou, nebo ne? Pálí jim to. Radši si to zapíši.
Ludolf vzal blok a propisku. Takže:

1. Kdyby byla jen jedna, její manžel, nazvěme ho Áčko by nevěděl o žádné. Došlo by mu, že je to ta jeho a zítra, tedy v pondělí, tedy první den poté, by ji šel popravit. Pokud ví o nějaké další, jejíhož manžela nazvěme Béčko, bude si myslet že je to ona a čekat, že ji Béčko v pondělí popraví.
2. Když v pondělí k žádné popravě nedojde pochopí, že i Béčko o někom ví, takže jsou dvě. A ta druhá musí být ta jeho. I jde Áčko popravit v úterý, tedy druhý den poté, svou ženu spolu s Béčkem. Ovšem to se nestane, pokud Áčko ví o dvou ženách, manželkách Béčka a Céčka. Pak je přesvědčen, že ti dva popraví své ženy v úterý ráno.
3. Když ani v úterý k žádné popravě nedojde pochopí, že i Béčko a Céčko vědí o dvou, stejně jako on a tedy čekali na popravu. Takže jsou tři a ta třetí musí být ta jeho. I jde Áčko popravit ve středu, tedy třetí den poté, svou ženu spolu s Béčkem a Céčkem. Ovšem to se nestane, pokud Áčko ví o třech ženách, manželkách Béčka a Céčka a Déčka. Pak je přesvědčen, že ti dva popraví své ženy ve středu ráno.

Aha, uvědomil si Ludolf. Pokud je N nevěrných žen, jejich manželé přijdou v moment, kdy se v N-1 den nekoná poprava na to, že jejich žena je nevěrná! Takžéé .. já vím o šesti. To znamená, že podvedení přijdou v pátek po sedmé ráno na to, že jejich žena je nevěrná a v sobotu ráno bude poprava. Hmm .. je to trochu kruté, ale slib je slib. Všichni mají meče, které jim ta jejich dala a musejí dostát zákonu. Jsou to samí poctiví chlapi a jejich ženské jsou smyslné potvory, spravedlivě se rozkatil radní Ludolf. Jako radní musím prověřit, že bude právu učiněno zadost. V sobotu ráno na to půjdu dohlédnout, pomyslel si licoměrně.

V sobotu ráno si Ludolf přivstal a okolkoval na náměstí již ve třičtvrtě na sedm. Něco tu nehrálo. Bylo dost brzy, v sobotu běžně všichni dospávali. Pak se objevil purkmistr Integrál. Bez Šárky. Aha, nesebral odvahu Šárku donutit, aby zaplatila za svou nevěru. Podpantofel jeden. To je purkmistr? Zákon je zákon, měl by jít příkladem!
Pak se postupně objevili Kvadrát, Polynom, Ekvivalent, Arccosin a nakonec kovář Průnik. Ale co to? Kde mají manželky? A kde mají meče? Že by se domluvili a rozhodli se manželky nepopravit? To je proti zákonu. To nemůže být pravda … V Ludolfovi rostla neblahá předtucha. Už pět minut po sedmé měl jasno. Jaruna .. ta mrcha! Před očima se mu zatmělo.

„Jaruno, jak si mohla ..“
„A kdy ses se mnou naposledy miloval Ludolfe?“
„Přece minulý týden ..“
„Aha .. to bylo milování? Nějak jsem si nevšimla ..,“ odpověděla výsměšně manželka.
„Svažte ji ..,“ ucedil studeně skrze zuby radní Ludolf. „Však ji zítra smích přejde.“

V neděli ráno se všech sedm zhrzených manželů sešlo na náměstí s čerstvě nabroušenými meči. Byli tam už u o čtvrt na sedm, stejně celou noc nespali. Byli to v podstatě dobráci a v hlavě se jim ledacos přes noc rozleželo.
Zákon je zákon, pomyslil si Ludolf. Nemohu jen já vyměknout. Byl bych znemožněn před celým městem. Po tom co mi udělala, zaskřípal zuby. Ale co to? Krátce před půl sedmou poklekli před podvedené manžely jejich milenci a prosili o odpuštění.
„Zabij raději mě.“ Vykřikl instalatér Vektor. „Mě také,“ přidali se unisono ostatní.
„To nejde. Zákon je zákon,“ odpověděl třesoucí se hlasem purkmistr Integrál.
„Zákonu dostojíme,“ pravil jáhen Úsečka. „Tady. Přinesl jsem sedm slepic. Stejně asi o své ženy už nestojíte. Tady farář Imagin vás tady namístě rozvede a vzápětí ožení s těmi slepicemi. Ty pak popravíte jako své manželky a dostojíme tím zákonu. Souhlasíte?“
Podvedení se na sebe podívali. „To by šlo chlapi, ne?“ řekl váhavě radní Ludolf. Ostatní beze slova přikývli.
„Musíme spěchat, ať to stihneme do sedmi,“ řekl starostlivě Integrál. „Zákon je zákon, poprava musí být přesně v sedm.“
Farář Imagin provedl hromadný rozvod a vzápětí zkrácený hromadný obřad, ve kterém je oddal se slepicemi. Ty pak byly popraveny a z nich na náměstí uvařena polévka pro potřebné v rámci činnosti místní charity.

Hned v pondělí bylo mimořádné zasedání městské rady, na kterém purkmistr Integrál přečetl znění nového zákona o zrušení zákona o popravách manželek. Zlí jazykové ho nazvali Zákon sedmi kohoutů.