Bezdomovec

Belmon:
nádherněsmutné,nádherněnapsané!!!

WAYWARD:
...jasně,téma a provedení hodno mistra ST

Aťan:
Paráda... pak by tu ještě bylo bezva téma shrbených nas..ných lidí, co každé ráno dojíždějí daleko za hnusnou prací, skoro celou mzdu odevzdají na splácení dluhů, nájem a inkaso, nervy v prd... za starost o děti.
Sio – nedáme si spolu grog? )

sondulacek:
je to smutné,bohužel realita

sioned:
a v noci prý je nejtěžší, jak přečkat noc a když je konečně ráno, tak zase jak přežít den...a postupně se člověk asi osvobodí od všeho...důležitý jen tenhle okamžik..

Chancer:
Znám jednoho takového..vídám ho na ulici. Neznám ho osobně..pouze od pohledu. Říkáme mu s kámošema „poustevník“ Je mi ho docela líto, ale když ho vidím – kouří, chlastá..ale jak říkám, neznám ho osobně.

saddova:
tema je smutne, bohuzel se mezi nami taci pohybuji, nekteri i nepravem, nekteri si to, že prisli o dum zavinili sami, je mi jich lito a zaroven se jich bojim..uz jen proto, ze v ruce maji obvykle krabicove vino a neni jim rozumet.. u nas jich moc neni, ale v praze na nadrazi jsem jen zustala koukat..smutek a odpor, to citim...

Mbonita:
mám z toho splín..
vím že
je to totiž
taky člověk
a ne jen
stín...

Bíša:
Ach jo... A souhlasím s Aťanem!

Marfuša:
Nouze člověka zpustoší
a duše s tělem lenoší
když se však na vše dožere
ani chuť žít ho nebere

Dota Slunská:
Je to smutné...má-li pocit, že už nedluží nic ani sám sobě, tak pak ten závěr sedí. ST

s.e.n:
Přestali se mít rádi,přežívají a stačí jim to.

Psavec:
Člověk, to zní hrdě.

Veru:
Pro mě ST. Jsem ráda, že někdo píše i o těhlech tématech /nechci věřit tomu,že míň zajímavých?!/

střelkyně1:
Krásně napsané,výstižné...když není domov není ani cíle!:o))

carodejka:
Krasne jsi to napsal ar se mi srdce sevrelo!

Holis:
Musím souhlasit s Áťanem ...:))

Konec konců:
Smutné jsou ty některé osudy těchto lidí. Někteří si za to mohou sami, jiný do teho spadnou... snad ne vlastní vinou. ST! za obsah. Tak reálný.

Zdenek:
Vzstižené

Iva Borecká:
Být bez domova...
Nemají nic. Jen svůj Život, flašku, krabici na spaní a ti šťastnější kamaráda po boku. Na těch našich fotbalových zájezdech je potkávám často. Nejdrsnější jsou ti, co se shromažďují u břicha obchodních center. Tam může člověk čekat, že mu i jedna přiletí, když si nedá pozor. Ale na jednoho nikdy nezapomenu. Na starého zarostlého muže. Byla zima, neměl ani boty, ale z očí mu koukalo moudro a z tašky pes, pro kterého hledal veterináře. Jeho slova, na rozdíl od našich vážených politiků mi navždycky zůstanou v srdíčku.

drsnosrstej kokršpaněl:
jedna z životních motivací... neskončit takto