Opačníci – Přivítání

IV.
Po našem příjezdu se všichni s Jeronýmem hlučně vítali. „A kdo je tohle, pane Bankéři?“ zeptal se malý podsaditý muž, který se zde zjevně těšil značnému respektu.
„Tohle je Pavel,“ představil mě Jeroným. „Potkali jsme se na nádraží a dali po cestě řeč. Prý by rád vyzkoušel, jak to u nás chodí. Myslím, že ho mohu doporučit. Měl byste snad něco proti pane Medvěde?“
„Ne, ani v nejmenším. Vítám tě, Pavle,“ usmál se ten Muž. Jsem Arnošt. Říkají mi tady Medvěd, ale to až později. Zatím mi jen tykej a oslovuj mě Arnošte, prosím.“
„Pane Bankéři, výběr pokojů nechám na vás. Dole v přízemí jsou všechny cimry plné, musíte na poschodí. Buďte opatrní, rozsviťte si. Levé křídlo se opravuje a jsou tam demontovaná okna, tak ať někam nespadnete. Pokud budete každý svůj pokojík, vyberte si. Jedli jste něco? Na kuchyni je zbytek guláše.“
Najednou jsem si uvědomil, jaký mám vlčí hlad. „Dal bych si něco ..“
„Zajděte si vzít. Pan Bankéř ví, kde to je. Omlouvám se, jdu spát. Vstávám brzy ráno, ať je připravena práce.“
Zůstali jsme s Jeronýmem sami. Ale jen do té doby, než jsme vešli do jídelny. Ta byla plná zvláštních individuí, kteří se spolu bavili, jako by se znali léta. Na první pohled mě zaujal obrovský chlap s majestátním teřichem, který se vrhl k Jeronýmovi. Myslel jsem, že nás chce zabít tak jsem reflexivně udělal krok zpět.
“Ale dobrý večer, pane Bankéři? Jak se vede?“ pronesl onen obr ucházejícím basem.
„Pozdrav Pánbů pane Žroute. Máme problém. Od oběda jsme nejedli. Dá se s tím něco udělat?“
„Pro vás vždycky pane. Natáhl se po obrovské naběračce a než jsme se nadáli, měli jsme před sebou ohromné mísy guláše, ve kterém plavaly obrovské kusy hovězího. Chleba je támhle, ukázal na stůl.
„A kdo je tohle?“ kývl směrem ke mně.
„To je Pavel,“ představil mě Jeroným. „Chce to s námi zkusit.“
„Vítám tě mezi opačníky, Pavle. Bude se ti tu líbit, uvidíš. Jsem mi Petr. Až si budeme vykat budeš mi říkat Žrout. Na rozdíl od většiny lidí jsem na sebe nikdy nepustil něco tak nezdravého, jako je dieta. Tak dobrou chuť.“
Nemusel nám to ani říkat, nezřízeně jsme se už dávno cpali. Guláš byl fantastický.
„Tak tohle nebylo vůbec opačnické,“ prohlásil jsem slastně.
„Jak se to vezme,“ děl Jeroným. „Ještě jsme nic neudělali a už jme se nacpali k prasknutí.“
Musel jsem souhlasit. „Pojdeme na jednu cimru?“ nadhodil jsem.
„Klidně můžeme. Pokud ti nevadí, že spím u otevřeného okna zcela nahý, děsně chrápu a nechávám rozsvícené světlo.“
„Aha. Čekáš, že řeknu, že mi to vadí. Máš pravdu. Vadí.“ Vybral jsem si pokoj na druhém konci chodby.