Ajťáci*

Miniaturka. Omlouvám se za hantýrku, částečně je vysvětlena dole. Snad vás to pobaví.
» autor: Siorak
» archiv Povídky / Ostatní
Takřka letní vedro mě poněkud otupovalo. Nebo to byl ten oběd zalitý pivem? Čertví možná i to, jak jsem včera seděl do půl třetí do rána u kompu. Včera .. vlastně to bylo dnes. Ráno.
Šoural jsem se pomalu ke kase. V jednom sáčku jsem měl suchou bagetu a ve druhém paštiku Majku. Zaobíral jsem se představou, jaký fajn šnek si z toho udělám do vlaku. Jedu dnes domů na Ostravsko a to člověku po cestě vyhládne. Miluju rohlíky s paštikou. „Proč si je vlastně dělám tak málo?“ přemýšlel jsem líně. „Mám jenom dvě věci a musím tu stát frontu,“ konstatoval jsem v duchu mrzutě.
Už jsem byl skoro u kasy když se kolem mě protáhl jakýsi čiperný chasník a zařadil se přede mě. zvedl jsem hlavu, abych si jej líp prohlídl. „Ale to je přece Jura!“ zapálilo mi. Jura je programátor a děláme ve stejné firmě. Firma je to velká, a tak moc nepřicházíme do styku. Jednou jsme se zakecali na ólstafu** v hospodě asi tak v délce tří piv.
„Hezká myška,“ naklonil jsem se k němu a řekl mu to zlomyslně zblízka do ucha.
Trhl sebou a ohlédl se. „Že?“ opáčil a usmál se, „To víš, já když kráčím ke kase, neohlížím se nalevo napravo.“
„Houby neohlíží,“ pomyslel jsem si. Beztak i po cestě ke kase řeší nějaké protokoly nebo knihovny, či co zrovna dělá.
„Optimalizuješ, co?“ Myslel jsem na zvláštní zvyk programátorů ÚPLNĚ VŠECHNO dělat co nejúsporněji a napadlo mě, jestli to přenáší i do sexu. Někteří mí kolegové jsou tím tak posedlí, že na každé stanici metra vědí, zda se mají postavit dopředu, dozadu nebo doprostřed nástupiště, aby měli co nejkratší cestu k východu, popřípadě k přechodu na jinou linii. Přechody jsou uprostřed.
Znovu se usmál. „Děsný zvyk,“ odmlčel se. „Asi nemoc z povolání.“
„To jo,“ přitakal jsem s úsměvem.
„Nejhorší je, když si vyberu tu potenciálně nejkratší frontu, mám spočítaný nejen lidi, ale i to co mají ve vozíku a pak některý blbec u kasy zjistí, že nezvážil banány. Celá snaha je v háji.“
„No jo,“ přitakal jsem znovu. „To jsou ty nečekaný ívnty***“ chvíli jsem se zamyslel. „Co naděláš, jsou to stochastické procesy v reálném čase,“ dobře jsem se bavil.
„Jo, chtělo by to nějaký jednoznačný algoritmus, dokdy je potřeba se rozhodnout, zda se vyplatí přejít do jiné fronty, nebo zůstat a počkat, až si ten ňouma ty banány zváží. Než projde půlkou supermarketu k váze, chvíli to potrvá, lůzr jeden,“ ulevil si, jako by se to právě stalo. Úplně se do toho vžil.
„No já bych to řešil jednoduše tajmautem**** na proces čekání ve frontě A, načež pokud by nastal tenhle ívnt, znova bych spustil algoritmus „Vyber optimální frontu“. Možná by z toho vítězně vyšla ta samá, možná jiná fronta , co myslíš?“
„No to by šlo,“ připustil. „Akorát bych musel dodělat tu fíčuru***** na výpočet ...“
„Dobrý den. Dvě stě třicet osm korun,“ ozval se jakoby odněkud zdáli zvučný hlas pokladní. „Nebudete mít těch třicet osm korun v drobnejch?“ zeptala se naléhavě.
Došlo mi, že tady je pánem ona a moc dobře to ví. Její hlas zněl značně autoritativně a mezi řádky znělo: „Tak nezdržujte, nevidíte tu frontu za sebou?“
„Dobrý den,“ odpověděl nejistě Jura a začal horečně prohledávat tašku, aby našel peněženku. Moc se mu to nedařilo. Normálně by ji už měl připravenu v ruce a spočítánu cenu nákupu, ale ívnt, že se zakecá se mnou a naruším mu kruhy, neměl zcela evidentně správně zmajntajnovaný******.
Co je to tam za lůzra, ozval se vzadu z fronty nervózně povědomý hlas. Otočil jsem se. Byl to Martin, Jurův šéf. „Ajťák tělem i duší se pozná na dálku,“ pomyslel jsem si a vnitru se mi rozprostřel hřejivý pocit. Uvědomil jsem si, že mezi ně patřím.

Vysvětlivky:
* IT (Information Technology) inženýři – čteno Ajtí
** all staff meeting (ólstaf) – akce jednou ročně, kde se celá firma sleze, vyslechne jeden nebo dva manažerské cancy a pak se dva dny chlastá. Upevňuje to kolektiv.
*** event (čteno ívnt) – událost, která obvykle spouští nějaký programový modul, který na ni reaguje, tj ošetřuje ji. (maintain).
**** timeout (tajmaut) – je to čas, po kterém se přeruší čekání na nějakou událost, jinak by taky komp mohl čekat věčně. Poté program napíše nějakou hnusnou chybovou hlášku jako třeba „Tiskárna je odpojena“
***** feature (fíčura) – vlastnost. Jedná se o novou funkci, která má být k software přidána.
****** maintain (majntajn) – ošetřit. Tj, mít připravený program pro případ události, která může nastat.
» 01.05.2009
» komentářů: 6

» 01.05.2009 - 10:53
Bíša:
Tak jsem se zase poučil...
» 01.05.2009 - 11:13
Chancer:
Já taky! No jo, Siorak je mezi profíkama..jak tady, tak v práci
» 03.05.2009 - 22:09
Mbonita:
jo ajťáci....někdy jsou vážně..na „zabití“:-))
jo je to silná nadsázka na vysvětlenou:-))
» 03.05.2009 - 22:18
Zasr. romantik:
Tak jsem se poučil taky, a vím stále ho... uby!
» 06.05.2009 - 09:22
La Suneteto:
jako poloviční ajťák ti dobře rozumím. ) jinak když jsem pobýval v Práglu, tak ještě pro mě byla IT bosenskou vesnicí, ale přesto jsem měl všechy tehdejší stanice tras A a C dokonale zmáknutý stylem o kterým se zmiňuješ, tedy východy (všetně výlezů), přestupy (přesně na dveře), optimalizace trasy, tedy ideální východ a výlez pro pokračování cesty jinými prostředky (trambaj, bus, pěškobus). V té době to byla skoro životní nutnost, protože jsem pochňopitelně všude chodil jak Fantomas, nebo spíš pět minut po Fantomasovi... ) Když jsem chyt´ krtka na poslední chvíli, tak jsem se cestou přesunoval k optimální poloze přebíháním mezi vagony. )
To byly krásný časy, ach..!
Dík za vzpomínku. Nějak jsem se zakecal. PS: Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Příští stanice – Slinták.
))
» 06.05.2009 - 18:29
Piere2:
Suprovni, jsem se dlouho tak dobre nepobavil.
Předchozí: Reminiscence | Následující: Čebureki

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.