laborová...

sedím ve stínu oškeruše
v drátěnce s šišákem na hlavě
maně prosívám prsty
sablon noir
jemný černý písek
a dívám se na vodu
v malé vzduchové bublině
jak tančí spojuje se
a zase odtrhuje...

zvláštní
tak notoricky známá
a přesto svým vzorcem H2O
neúplná
něco chybí...

k tomu
aby se sloučily dvě veličiny
je totiž třeba prostředník
působení
ten kdo proniká do látek
v okamžiku jejich zhmotnění
na reálné pláni...

najednou jsem ucítil
že mě pozoruje...

na světě není místo
kde bych tě nehledal
a ty se objevíš
zrovna tady
s takovou jemností
co nic nedokáže utrhnout
aniž by se to nedalo přišít...

usmála se...

víš
s vodou je to jako s vínem
když ho rozložíš
také zjistíš že ti něco chybí
ale tolik slov už stačí
teď mám hroznou chuť
dáš mi napít?....

rád má Salamandro
už tuším
co tvé jméno znamená
sůl skály
voda zmítaná bouří...