tranzit...

Konec konců:
Velmi dobré, enigmane... Tvé dílko je suprové, závěr mi vykouzlil úsměv na tváři, jak rozkošné ST!***

Kars:
Hezký příběh

Mbonita:
plodokvětá..jak mnohoslovná věta...

střelkyně1:
Navnadils mne...du Jumperovat,akorát ona měním na on...a mé oči v smyslu metafí.íí-zickém budou hovořit za mé,,Ich“..o))

šuměnka:
Hrála jsem si zase
se svým oblíbeným hlavolamem
planetkou ze skupiny atenů
jíž od osy se táhlo osm stínovaných barev duhy v liniích
A v pólech otočit se dala,
jak meč, kdyby byl tasen
a rozeťal ji vedví, pro možnost zmásti klamem
a kolem poledníku otáčet se směla pro změnu
ve čtyřech řadách, pro tajúplný hřích… Vyvolávala zvláštní představu
černého létavce v třpytivém ohozu
a lákala nejen mou mysl k rozlousknutí… Hledal ji totiž také On;
chtěl probádat každou tu tónovanou enklávu
chtěl do rozumu zasít nerozum
chtěl v rotaci těch otáček nalézt vznik zavanutí
a zazářit v svém vítězství jak Orion… Byl překvapen, že nalezl mne u ní
když vynořila jsem se náhle blízko něj
a polkl téměř naprázdno,
po uvědomění si, v čem jsem oděná…
V pohledu se tak rozzářil, jak hvězda na výsluní
v myšlenkách ovšem zůstával, jak tajný čaroděj
linii úst měl výraznou
a poloha, v níž ustrnul, též byla neměnná... Abych už rozřízla to slyšitelné napětí
tak protáhla jsem palce s otázkou;
zda alespoň má matné ponětí
co podnikneme v dnešní bezvětrné noci? A on mi jako vždy, vysvětlil s nadsázkou
že v nevědomosti je jisté napětí
a že má víc než silný pocit ..že střelec nejspíš zamíří si tam, kde nachází se proměnná..

isisleo:
))..mluvková..ní..

zelená víla:
přes záclonku..