katedrová...

střelkyně1:
Velice hezky poskládaná slovíčka vyvolávající útržkovité vzpomínky na dětství(pampeliška)a zážitky z exkursí do světa dospělých při dospívání...o))

isisleo:
)..za Chartes..

Mbonita:
do rozety položila oči
a prsty pohladila varhany
majestátně je vyslala
směrem k němu
cestou z notových osnov
a klenby chrámu
orámovala si uzel z těžkých kadeří
a zapěla měkkým hlasem
pocta Tobě
zní
staviteli...

šuměnka:
I n s t i n k t i v n ě
jsem se ohlédnula… Vstoupil do nitra
/ poněkud divně vypadající tulák /
a sílu ticha opřel o sloupoví
včerejšek nechal na zítra
a splynul v území… Chrliče venku rozkašlaly tlamy
ve snaze předejít té otázce, na níž se neodpoví
věděly, že je důležitým symbolem
který vždy oněmí;
°když díky štěstí neutrží šrámy
°když inspiruje se svým důvtipem
°když vidí tympanon a v duchu hraje na tympány
°když dračí šíji krášlí diadém Co znamená, když vedle objímá se muž a žena? Očima ostříže jsem pronikla skrz něj Začala hudba hrát, když vzal mě za ramena
Z území, kterým byl se rázem změnil v děj A polaskal se strunou mého těla
A položil se tónům do souznění
Vyplnil prostor, vycentroval nelad A dokonce dal celé chvíli pointu i znění;
„máš zvláštní moc vštípit se okamžiku
rychlostí světla k věčnu vědomí …tak rozum zahoď, naostři svou dýku
ať přirozenost vzájemná nás vždycky ohromí…“

zelená víla:
mě napadá podprahově... smekám těm komentářům, hezky vnímají autoři.. prostě tvá slova i smysl mají svůj další půvabnej život ve slovech..