když vám skoro nic není...po chuti...

zadíval jsem se z okna úžasný výhled a všichni by asi viděli překrásnou krajinu venkova ale já vidím siluetu továrního komína něco jako nedávno na výletě v Římě u Kolosea prostě mi připadalo pobořeně… v tu chvíli mě napadlo že se zabýváme maličkostmi pátráme po nedokonalostech a vadách světa a přitom přehlížíme jeho kouzla… někdy mám chuť zaječet jako vřešťan rezavý nastoupit do pruhovaného bentley se skládací střechou a pomalu jet po kolonádě nahý… náhle zafoukal vítr s elánem a silou astmatického holuba který navíc vypadal že pokud uzvedne cokoli těžšího než pírko překotí se doleva /no tak to vidíte žádný lehce hravý vánek ve vlasech/ připadám si jako okovaná bota na krku panenské přírody… z rozjímání mne vyrušil klakson jako zaburácení píchlého zápasníka sumo… odklonil jsem od komína oko a pohlédl o něco níž na nahou dívku v pásovitém kabriu která mi povídá primitivní ještě nemusí nutně podle ochablé a odcizené civilizace znamenat hloupé ale naopak zdroje lidského bytí původní přírodní fascinující v každém z nás je možná zamaskován a zasutý primitiv tak už si přistupte…