zastřešená...

Pořídil jsem si výklopnou střechu v případě že vysvitne slunko nebo bude příhodná noc k pozorování galaxií měla elegantně zajet do domku vypadalo to geniálně ale pak jsem zjistil že ta střecha se do domku nevejde tak jsem ho trochu předělal a teď mám mimo jiné i hangár pro vzducholodě… vím to není zrovna strhující úvod pro příběh… já však čekal něco dějinného… a pak to přišlo tedy přišla… měla v sobě cosi osudově přízračného… už tenkrát když jsem doklopýtal přes oázy Tozeur a Nefta ke břehu solného jezera Chott-el-Jerid a tam Ona pořádala koncert klavírní virtuoska neteř arcibiskupa ale její mysl byla mnohem větší asi jako střecha domu /a helemese/ která je větší než jeho půdorys… jako by se náhle změnil svět a nejspíš rozkmitala seismografy na opačné straně zeměkoule… a já najednou z vlastností geparda získal pružnost jako dubová almara s mrštností ropné plošiny a šmrncem přepáleného tuku prostě učiněný moula stačil jsem jen vykoktat je nenasytnost hříšná?... ano je to ta která vykrmila prostou myšlenku v jednu z nejbohatších zájmových skupin všech dob o vás jsem ale přesvědčena že jíte do polosyta… byla prostě všestrannější než švýcarský nůž pro desetibojaře a já už věděl že s ní bude neustále teď příhodná chvíle žít společně… má Kairos…