jak jsem něco u kohosi získal...

a přitom si pískal...



kdybych měl ukázat někoho

kdo je spokojen bez výhrad

jak s učením svých dětí

tak s domovem

i s místem obvyklé dovolené

pokaždé ukážu na někoho

kdo je šťastnější než já…



projížděl jsem

bolestně krásnou částí Provence

kolem se snášel večer

uchvácen časem podzimce

a já si pomyslel

že takhle vypadá dokonalé dílo

bezchybného koh-i-nooru

i když mi popravdě

do toho obrazu

stále něco chybělo…



v tu chvíli mi to došlo

pootočil jsem se k dívce

co byla zabořená

do jemné hovězí usně

/mimochodem

slyšel jsem že jediný

kdo vypadal dobře

na zadním sedadle

byl Hitler/

což ovšem není pravda

tahle teorie totiž právě padla…



když dovolíte slečno

na moment zastavím

a rád bych vás požádal

o maličkost

mohla by jste se postavit

támhle na ten most?

proč ne odpověděla

a s klidem Angličanky pokračovala

ale ráda bych

aby jste tam byl se mnou

coby tajemný mnich

nechci totiž vypadat jako Nelson Mandela

když vejde do místnosti plné účetních…



vždy když se podívám na ten výjev

nás dvou v objetí

na špičce mostního pylonu

slyším tvůj smích

tančit na špičce jazyka

má Apical…