Cesta životem

Z notové osnovy kávové sedliny
na rozlitém mateřském mléce
čtu melodii ohně věčných lovišť.

Užívám si hladivé indiánské léto
a jak tonoucí, co pavučin se chytá,
se přitáhuji ke skoupému slunci.

Vítr ve stéblech vysoké suché trávy
ohlašuje příchod barevné nádhery
stromů malujících podzimním listím.

Uchvácen pozoruji krásu krajiny
z vrcholu hořkosladce zdolané hory
užívajíc nádhery od malíře červánků.

Zítra ráno zabalím svých pět švestek
a začnu sestupovat do mlžného údolí
po cestě plné vzpomínek na výstup.

Dokud to půjde s usměvavou únavou
nedělniho výletníka, s puchýři na nohou
vracejícího se do domovského přístavu.

Budu se těšit na provoněnou postel
a hluboký zdravý spánek člověka
co prošel trasou dle směrníků omylů.

Krok za krokem po vlastních nohou
bez špinavých neférových lanovek
spokojen , i když jen udržel čistý štít.