báseň o české železnici

Na zlobivé děti nerad volám polednici,
Rád však jezdím po české železnici
povídám si třeba dlouhým tónem,
Se starým panem šukafonem.
Otevřu jeho dveřní pant,
Než mi přijede další vlak, city elephant,
Ten vždy jezdí několik středně dlouhých cest,
Do Prahy či Kolína lze se s ním svést,
Jeho průvodčí není nikdy líná,
Tak budu chtít přestoupit do Pendolina,
A budu chtít adrenalínem honit svůj stres,
Tak dále budu chtít přestoupit na Leo expres,
Možná jednou budu cestovat i svým mou ženou narozeným či adoptovaným dítětem,
Tak se budeme chtít svést i Regiojetem.
Přibalím na tuto cestu pár kalhotek,
Protože po kolejích se nám prohání více dalších jednotek,
Jedním velkým jednokolejovým obloukem,
Budu si přát projíždět regionálním pavoukem či žralokem,
A když se někde rozfouká vír,
Budu si v něm přát svůj liščí revír,
A až budu stopovat jeden zásilkový box,
Přeji si, aby mě tam dovezl regio fox.