Vlak pro mámu

Jede vlak do nebe?
Bydlím u železniční stanice.
Slyším brzdy a prázdno.


Je slunečné
a tiché ráno.


Mami, mami.
Chybíš.

Slza padá mezi koleje.

Ještě nenastoupím,
počkám až slunce,
tvář ohřeje.

Jsi živá, mami.
V řádcích poezie.

A vlak?
Počkám, ať mohu říci,
jak se žije
a Ty být pyšná,
že nepřestala jsem být
mazlivá kočička Tvoje.

Pustím slova do naděje.