ZlatoHorský masakr motorovou pilou

Ruda byl chlap jako hora. Svaly měl jak ze železa. Sílu, že by mohl stromy kácet. Ale nedělal to. Miloval přírodu. Nedokázal ublížit ani mouše. Vzbuzoval svou povahou posměch, ale svou silou respekt.
Nelíbila se mu česká vyčůůůranost. Neměl rád vychytralé vychcááánky, kteří vyplněním formuláře na dotaci nebo nějakým grantovým projektem ubližovali svojí sobeckostí všemu a všem okolo. Ono do těch kolonek se vždy dalo napsat nějaké kouzelné slůvko. Třeba rekultivace. V reálu to znamenalo vykácení krásných zdravých vzrostlých stromů a vybudování parkoviště na jediném místě, které nebylo ještě poskvrněné dnešní dobou.
Ruda těžce nesl mizení stromů a bezohledné změny ve vzhledu Zlatých Hor. Nechápal proč byly vykáceny všechny stromy na hřbitově, proč příjezdové cesty do města jsou čím dál více holé. Nechápal proč zmizely stromy a keře na náměstí, park u kina či křižovatky.
Ruda nechápal. Ruda cítil bolest. Ruda, ten muž plný síly, který by mouše neublížil, si koupil motorovou pilu.
Ano, Ruda je ten slavný sadistický vrah. Je to on, který nechtěl ublížit ani mouše a řezal později ruce těm, kteří zákeřně káceli stromy. Je to on, kdo řezal hlava nehlava hlavy lidem, kterým nápad s kácením stromů v hlavě vznikl. Ano, Ruda je masový vrah. Jak jej potrestáme?
Zlatokop Henry zděšený vzniklou situací zapojil všechny své možné síly. Chránit přírodu je správné, ale s Rudovým postupem nesouhlasil. Dokázal pochopit, že Rudu nadzvedla ze židle krutá realita. Chápal, že v záchvatu beznaděje viděl Ruda rudě. Ale vraždit lidi?! To ne! Ani ty, kteří by si jistě zasloužili spravedlivou odplatu, rozhodně neměl Ruda právo takto trestat!
Henry kvůli tomuto masakru procestoval křížem krážem Zlatohorsko. Putoval časem a ptal se všude možně na rady. Podařilo se mu od moudrého mnicha žijícího v lesích získat příslib na kouzelný lék zajišťující oživení. Mnich na oplátku však chtěl po Henrym, aby mu přivedl Rudu. „Já mu promluvím do duše. Už nikdy nebude ubližovat lidem. Bude jim muset pomáhat“ vysvětlil mnich Henrymu.

Ruda, dříve chlap jak hora, byl nyní hotová hromádka neštěstí. Henry přivedl smutného a svými činy zdrceného Rudu k mnichovi. Ten se dlouze podíval na hříšníka a řekl „Tíha tvého provinění je těžká jako kámen. Budeš ji muset napravovat dlouho a pomáhat místním lidem.“ Po těchto slovech se po Rudovi slehla zem.
„Kde je Ruda? Co si s ním udělal?“ ptá se vyjeveně Henry a kouká vytřeštěnýma očima na mnicha.
„Je tady všude kolem. Proměnil jsem Rudu v rudu. Jako vzácný nerost může lidem být prospěšný a vykoupit své hříchy“ pravil klidným hlasem mnich.
„Zde máš slíbený kouzelný lék a zachraň životy Rudových obětí. Odměním tě jedinečným darem. Od dnešního dne ve svých sbírkách nerostů budeš mít nejlepší kousky rudy, které se kdy v okolí Zlatohorska objevily. Takto ti Ruda splatí tvůj dobrý skutek. Možná takto i ostatní lidé pochopí, že si mají pomáhat, nemají si ubližovat a nemají ničit přírodu“.
Henry slepil mnichovým lékem oddělené údy a hlavy všem Rudovým obětem. Stal se zázrak. Uřezané ruce se spojily s těly. Jen se trochu třásly. Mohly sloužit jejich majitelům nadále. Nedokázaly však již více ničit. Uřezané hlavy také srostly, ale bolely. Každá myšlenka na podvod a špatný čin se stávala středověkou torturou, drcením lebky.
Železná ruda ze Zlatohorska se stále ještě ukrývá v podzemí. Mnichem v kámen proměněný Ruda stále splácí dluh za své zločiny.
A my se snažme zabránit opakování tohoto Zlatohorského masakru motorovou pilou. Každý tragédie nemusí mít stejně dobrý konec!!!

Každopádně.... Henryho unikátní kousky ZLATOHORSKÉ(HO) RUDY má v minerálních sbírkách od roku 1980 i Národní muzeum v Praze! 