Mořský vlk se vrací

* * *

Když sžírá člověka touha
a slyšíš moře volání,
nedrží tě nic a obloha
ta jediná je k loučení,
moři vstříc tvá vede cesta,
noc bledne, začíná svítání.

Chůze má opět je houpavá,
usměji se své samomluvě-
tehdy jsem odešel pro lásku
na ženu nádhernou vzpomínám,
teď však již lásko nemám tě,
životem toulám se sám.

Již je dost lkaní ty mořský vlku
je to tvůj škuner, snad poznáš zvuk
své srdce utiš na chvilku
vítá tě zpátky moře duch.
.
Přiblížila se ta chvíle krásná
vítr plachtu vzdouvá, loď letí jak šíp
Můj brach Mořský ďas mi mává -
Mořský vlk se vrací, dík, osude dík!

* * *