Ulice za nočního jasu

Včera do ruky mne cosi kouslo,
když jsem běžel domů ulicí.
V noci má svoje temné kouzlo,
když nepotkáte vlky vrčící.

Večer se se mnou cosi dělo,
ani tomu nechci uvěřit.
Ochlupatělo mi moje tělo
a dokázal i něco zavětřit.

Ráno je prý moudré večera
někdy to ale bývá naopak.
Divní lidé vylézají za šera,
jako by je napadl vlkodlak.

Každou noc příjde vlna násilí,
po ránu mívám pusu od krve.
Za noci neví, co lidé zažili,
nebylo to tu však poprvé.

Jednou jsem byl v noci bdělý,
zažil jsem hrozné příznaky.
Ostatní kolem je taky měli
a stali se z nich přízraky.

Moje tělo začalo chlupatět,
měl jsem již chuť na maso
a nekontrolovatelně vyvádět
a napadl krámskou za kasou.

Chodí to tu tak celá staletí,
nenajdeš tu lidskou duši.
Spousta lidí na mýty neletí,
protože jsou všichni hluší.

Uvidí je v různých hororech,
neuvidí je na vlastní oči.
Já už nemám žádný spěch,
než na dalšího zaútočím...