Konečně

Konečně!

Konečně je tady! Konečně přišlo a zima je pryč!
Vylezlo Slunce a snaží se, co může, aby prohřálo studenou zem.
Bílé kostřičky bříz si v lehkém vánku rozpustily vlasy a při bližším pohledu je na jejich tenkých větvičkách vidět krupici pupenů.
V parcích i jinde, je na všech, (i těch nejbídnějších) rostlinkách, vidět pupeny, nebo dokonce již drobounké lístky.
Tráva se nenápadně převlékla a zaměnila barvu khaki za sytě zelenou.
Na řece si hrají kachny na honičku s kačery a upejpavě se posléze nechávají chytit.
Na rybníce se čáp brodí mělkou vodou. Vysoko při tom ohýbá svá kolena podobná uzlu na provázku. Přilétl napřed, aby opravil staré hnízdo, nebo postavil nové.
Všude se ozývá ptačí zpěv rušený jen neurvalým křikem racků.
Lidé se vyhřívají na lavičkách a čučí do sluníčka. Mládež se usadila přímo do trávy. Stylově si zapaluje „trávu“ a družně si cigárko podává dokola. To, co bude za pár roků, je nyní nezajímá. Oni žijí teď. Stejně jako my kdysi.
Manželky si zadumaně prohlíží svůj šatník. Manželé peněženky.
Všude je plno barev. Bílá, žlutá, modrá..Nejvíce se daří zelené. Tolik odstínů nenamíchá žádný jiný malíř.
To umí jen JARO.