Vzkříšené písně Hradní paní
Hradní paní
Moudře se skrývá Hradní paní
jen do svých hradeb ze slov postavených
a prosta komedií již
je touze své už blíž!
Jen fraška nebo komedie?
Obojí se šatem středověkým skryje.
Vždyť v každém muži srdce bije
pro boje příští v každých situacích.
Však Hradní paní
tu nezaclání
pod oknem dneska v šatu bílém svém
a rozhodně se dívat nechce
na rozpustilé herce,
co přišli do podhradí
s citem hercům vlastním hráti
komedie života.
Spíš do věže se skrývá v hradech svých
a prosta komedií zbytečných
nechává vzlétnout holubičku
tužeb neustálých z dlaní svých
do širých polí pod hvězdami,
kde z nebe padá bílý sníh
a není třeba hráti již,
když v srdcích jsme si blíž.
Pryč s kejklířemi středověku!
Já vidím hradem protékati řeku
plnou ryb a ptačích skřeků
a přitisknu si k hlavě deku,
když jako Bílá paní
tou řekou nechávám se unášeti,
kde žádných komedií není,
jen štestí v každém věku,
co v odpuštění změní.
» autor: Marie Bernadeta » sbírka děl: 4 |