Ztracena v bažinách

Ztracena v bažinách




Tak nějak je mi do ztracena
Tak nějak tiše a hluchost okamžiku
ve mně zdůrazňuje řadu otazníků
z naší historie plné slov
co zdi z nich pevně stojí
a já v nich pluji lodí trosečníků
ke břehům ztracených dní
se slzami v kapesníku

Volání moje se rozléhá krajem
všude je prázdno a nad močálem
zazní jen skřeky ptáků
kteří by se už sotva odvážili
slétnout ke mně dolů

Jak zkamenělá socha
sedím za úsvitu
nad obrazem ztraceným
co spadl do bažin
Pohádka dávných mýtů
ke mně vešla
však uchopit ji nemohu

A tak v poslední naději beru vesla
ta která sem mně nesla
a pokouším se z bažin dostat
kamsi ke břehu