;-)

...

… rozverné nerýmy pro větší děti ;-)

možná se stalo nestalo...

do zvířecí říše a mláďatům

;+)

Tu jsem dnes uvařila spolu s nedělním menu, většinou nevkládám takhle za tepla, ale nějak se mi líbí a už bych ji asi stejně nepředělala, vedle v pokoji spí můj muž, ano ještě teď v půl dvanácté, děti se ještě nevrátily z Majálesu, jsem tu jen já, moji věrní psové a za okny je prostě krásné jaro, ptáčci zpívají jako o závod...miluji život...

..i když myší taky slyší,tiší svoje děti myší..

věnováno... ;-)

žák kadet spisovatel XT32CMNF, který se vzepřel svému osudu

i to je koníček

a dohodit do vesmíru co by kamenem

odpočívat jak na kameni motýl

;-)

30. 5. 1434 prohráli radikální husité bitvu u Lipan. Nebyl to však jejich konec. Táborských husitů se porážka příliš nedotkla. Tito, se svými spojenci svolanými z celých Čech a vedeni Janem Roháčem z Dubé (1374 – 1437) napadli Soběslav patřící do majetku Oldřicha II z Rožmberka. Město vyplení a vypálí. A to neměli dělat. Oldřich se mstí. Jeho vojsko napadá hrady a tvrze mající husitskou posádku a dobývá je, jeden po druhém. V případě Lomnice nad Lužnicí naráží na silný odpor a z Tábora se blíží pomoc pro obléhané. Táborští vyslali snad 1000 mužů ve zbroji a se zásobami a podařilo se jim zásoby doručit obléhaným. Oldřichovo vojsko nezasahuje a nechává táborské i odjet. Sleduje je však a na Pelhřimovsku u vsi Křeče, táborské napadá. Překvapení husité nestačí sestavit vozovou hradbu a dojde k masakru. 800 husitů je zabito. Pokud si uvědomíme, že u Lipan jich padlo 1300, je jasné, že to nebyla jen šarvátka, ale praktický konec radikálních husitů. Oni se totiž z porážky nikdy nevzpamatovali. Boj na hradě Sionu byl jen poslední šarvátkou desítek radikálů v čele s Roháčem. Mnoho zbylých husitů se dávalo najmout do vojsk jiných pánů, někteří dokonce bojovali ve vojsku krále Zikmunda proti Turkům. Zlato je zlato.

vesele roztomilá nechutnost… ;-)