polemika

dnes
jsem
špína, bláto, stará hlína
světice
co přec je vinna
mnich, jež k ránu ztratil víru
co káže svou směšnou vizi míru
jsem
žena
co už ženou není
den plný marnotratného snění
jsem bolest
jenž u srdce píchá
nářek, který neutichá
voda, která temně hučí
rudý květ co nevypučí
vnitřní zlomenina, na kterou není lék
rudá krev místo které teče vztek
jsem
marnost
nemaje své pro a proti
vrah v žaláři na doživotí
jsem
ba nejsem
neznamenám nic
eso, co nemá vlastní líc
nevidím, neslyším, nedýchám
pomalu se ztrácím
a
zanikám