Z ničeho nic jsem se ocitla na modru u mé dávné báseňky „Ve vůni whisky“ a písničky, která ji doprovázela… viz na konci i u tohoto dílka… mám divné dramatické životní dny a prožívám je po svém, po beráčním, ozbrojená rohy a pohodou… a tahle báseňka vznikla jen tak, jako dycky… během pár minut lehce emotivní chvíle… hihi ;+)

:-)

jen tak na konci léta… ;-)

včerejšímu poledni, on the road...

krásný strom...

jen tak... malá rychlá jednoduchost... :-)

najednou mám zpět svou nadšenost… nakoplo mě to tak, jak by se něco báječnýho vrátilo z dávna mých báječných předků… a já jsem zase svoje já… a ty jsi já se mnou… co víc si přát… ;-)

Snad po sto letech opět rozhopsaná na rozvrzané stoličce u stařičkého piána a tvořící z emocí a radosti hudbu, co lomcuje celým domem… je báječné být na světě… ;-)

jen tak z lenivé chvíle... ;-)

jako by jižní žínka nalévala

;-)

věnovánka příteli ;-)

hemžení lidské

;-)