Krátká momentka z procházky Prahou, skorohaiku.

psáno dnes, http://www.youtube.com/watch?v=riq7y868KVY

mám ráda zlaté rybky

text ke snu

...jsem já - virtuální realita

... ještě kovům

…

v prachu

..

...

... z ranních rozbřesků...

..je hezky,zpíváme si ulalali,ulala..

radosti žití

non eadem sed nonnihil diversa materies est... neboli látka není stejná leč poněkud různá…

Čas boje s drakem se nachýlil. Boje, který ale Eva nemůže vyhrát. Přijde jí Ra'jil na pomoc? Obětuje svůj život, pro ni?

...

K této básni mne inspirovala poznámka v komentáři Bameka k mé celkem zastaralé politické SLUŠNÁ ÓDA NA POLITIKU, kterou jsem zde uvedl převčírem. Jeho poznámka zněla : „ Vážněji bych dodal, že by bylo fajn pro minulé politické kašpary nezapomínat na ty současné. A že jich napříč celým politickým spektrem máme !“ Nežiji ve vlasti a příčí se mi, psát o něčem, o čem mnoho nevím, i když denně poslouchám český rozhlas a občas čtu noviny online. Ale držím se biblického „ Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni. Dnes v noci jsem si však uvědomil, že soudit předpokládá nadřazenost nad skutečností a dělání si nárok na spravedlnost lepší, než kdokoliv jiný. A to si nedělám. Píšu jen o faktech, které jsem pochytil, bez nároku na pravdu a jakékoli soudy. Báseň je parafráze na styl Vladimíra Majakovského, nikoli obsah. Nevím, zda se mi to povede, ale tato báseň vznikla celkem v mžiku. Netrvalo to dlouho a měl jsem ji na papíře hotovou, bez škrtání a úprav. Ať ji posoudí ostatní básníci – a básnířky, které politika příliš nezajímá. V životě jsem nikdy nepoužíval sprostých slov, ale tady jsem musel. Přišla sama od sebe a já se za ně nestydím ani je nebudu měnit za jiné, slušnější výrazy.Chtěl bych poznamenat jen maličkost ve vlastní věci, ale pravdivou. V září roku 1989 jsem si napsal do deníku prorockou báseň, ale to jsem tehdy nevěděl. Začínala : !Je čas, pánové ! Uřezat kulky samcům. . . Nepamatuji si ji, a můj deník mi byl ukraden. Kopii z deníku jsem však předtím zaslal na Hrad, k rukám Václava Havla s přesným autentickým datem. Na Vánoce mi kníže Schwarzenberg zaslal jménem Václava Havla blahopřání – které mi bylo rovněž zcizeno. Kdo to byl, je dlouhá historie, kterou zde nehodlám ventilovat. Říká se, že básníci jdou před dobou. Ano, šel jsem dva měsíce před dobou – a kníže Schwarzenberg je slušný člověk. Zná svět, ovládá perfektně cizí řeč a naučil se od té doby velice dobře česky. Je dost starý a zámožný na to, aby chtěl také hrabat. Schade, Karle ! My dva jsme stejně staří a víme, že v tomto věku majetek ztrácí svoji přitažlivost. Jen dravci a predátoři se domnívají, že něco vlastní nebo budou vlastnit. Jeden filozof, kterého si velice vážím, napsal :“Nermuťte se nad ztrátou majetku. Nikdy vám nepatřil“ Ztratil jsem V NSR celkem třikrát všechen majetek a ani trochu mne to nezarmoutilo. Získat zase potřebné k životu, je ta nejlehčí věc na světě. Získat charakter, klid a mír v duši, ta nejtěžší. Howgh.