Líbilo se

Kajuta:
A je to venku... :)

ST

ttragelaf:
přímky příze
ve stavu se kříží
klapem potají
těch nití miliony
........................lidí v davu

na rozdíl
od tkalcovského stavu

nemnozí se potkají

Ringo:
Hrozné vedro, jako z tropů,
organismus křičí „fuj!“
v myšlenkách si hrob už kopu,
bude on teď bejvák můj?...

Ringo:
Došlo k nás dvou setkání,
ty máš v očích lekání,
po vzduchu lapáš celkem dost,
cítíš nejen osobnost... :-)

zenge:
dobří holubi se vracejí;-)
Vítej zde oSTatně měls tu bejt už dávno!!

Emma Wallace:
Hmm, v lásce rozkvéST v masožravou rostlinku ... :-)

vavaoko:
Jó, to je proSTě Lil

Tara:
ST beruškám, vytahuji je z bazénku, mám je ráda:-)

ttragelaf:
i ty jedna

Kapka:
Kouzelné ST*

Ringo:
Šeptám lehce nestydatě:
jasná zpráva, že chci já tě.
Zanech broučku kruté schovky,
ukaž mi, co kryjí krovky. :-)

Ale původně jsem si podle názvu myslel, že se bude v dílku psík s tradičním jménem vyznávat ze svých citů k paničce či páníčkovi. ;-)

Kajuta:
Lilith: Štěstí a nejen to beruščí má nedozírnou hodnotu a Tvoje básničky jsou taková (ne)malá štěstí, co si tady poletují a já jim rád nastavují dlaň. :-)

Kajuta:
Je to roztomilé, berušky jsou roztomilá stvoření a ty kabátky mají vždycky šik, protože puntíky prostě v létě letí. :-)
Puntíkatá paráda. :-)

Nestydatá flóra se umí vymódit. :-)

ST a Z :-)

Ringo:
Žití chléb měl tvrdou kůrku,
do lesa vzal veršů šňůrku,
teď už je mu mnohem líp,
pohádkový suicid...

(vystřelený smajlík)

ttragelaf:
inkoustu je nouze
po málu je ptačích per
tak písně všechny
kraken vdechnul tam
těm velrybám

do nozder

ewon:
drsnosrstej kokršpaněl: Tak za prvé to potěší, byť to je subjektivní hodnocení. :-)
Za druhé sám pořádně nevím, co jsem psal v úvaze, je dost dlouhá. :-)
Za třetí zareaguju na to cos psal. "Co je vlastně skutečnost?"
Osobně asi vycházím z jakéhosi "poznat vše" Descartes a jeho myslím, tedy jsem, logický základ pro poznávání. Filozofické zakotvení poznávání. Jenomže pak je tu Hume, a ten to staví na hlavu. Můžeme říct, že Hume to je filozofická hříčka.
S postupem času (a mého stáří) naopak docházím právě k subjektivnímu, psychologizujícímu pojetí pravdy. Tj. objektivní pravda třeba i existuje, třeba je i popsaná v nějakých knihách, na internetu např.
Ale běžný člověk (i já) podléhá svým dojmům, není rozhodně racionální (nezná všechna fakta, nedovede je zpracovat). Aneb objektivní pohled na poznávajícího člověka je takový, že žije ve více či méně velkém omylu. Takový je život. A samozřejmě mezi lidmi jsou velké rozdíly.
A v poslední době (zejména) v souvislosti s politikou si všímám toho, že lidé jsou klamáni a nechávají se klamat. To není nic nového. Jen z jaksi abstraktních úvah typu: je ta židle reálná. Je skutečně hnědá? Se dostáváme k úvahám: je tam skutečně válka? Jsou ti lidé skutečně mrtví? A kdo je tady ten zlej? Kdo tam hodil ty bomby? ... když třeba není nikdo, kdo to přežil. Kdo o tom, napíše do novin?

Ringo:
Ve svých přáních neznám míru,
však netoužím po barev víru,
způsobí mi hezčí chvíle,
vidět prádlo, byť jen bílé… ;-)

Ringo:
Lil, musím ti něco vyseknout. Neboj se, je to jen poklona za moc hezké dílko.

Grošáčku se nozdry chvějí,
divně splihle visí hříva,
smutno je mu po žokeji,
rakev mizí, on se dívá.
Děj mu v oči slzy vhání,
„sbohem“ říká zařechtání...

Ringo:
Nehezky ta Kristýna
nosík vzhůru vypíná,
na kližku má nula chuti,
přidala i ohrnutí.

„Strč si někam ten svůj guláš“
posměšná zní ženy slova,
Psavec zrudnul, zvolal „tu máš!“
bleskově ji knokautoval.

Uteklo jen málo času,
kráčí s Mirkou na klobásu,
však je to smolař, na mou věru,
zrovna měla salmonelu...

vavaoko:
Katovská sekera je velice pádný argument. Když už je mozek v koncích.
ST