Líbilo se

zenge:
-chtěl jsem napsat jeden citát
o tom komu smrdí.. tomu smrdí práce,
ale vidím, že ty chodíš na pařezy.
ST k suchým lesům, kde komáři a mšice u Sušice;-)

Hazentla:
:-) jak tak čtu ten citát, shledávám, že do té mateřské role budu muset ještě hodně dozrát....

Ringo:
Já bejt tvou mámou, tak ti za tohle zadek vařečkou určitě nezvalchuju. ;-)

zenge:
kdo se z toho nevymiluje
tak má šanci se vymalovat;-)
ST

vavaoko:
Je to taková pěkná kulička.
ST

Bomejka:
Krásně jsi vymalovala Planetu zemi,
Dát ST chce se mi?-))

Bomejka:
v lásce není třeba umět jazyky,
ruce,nohy,jazyk mají dar veliký
ST

Kajuta:
Umí dát i pac? :)

ST

Ringo:
Až na ty nepříjemné lidské bradavice . Ten Pán plastický chirurg by s tím měl konečně jednou provždy něco udělat... ;-) (raději, ať nejsem takovej kruťas)

Ringo:
Já vidím hlavní kámen úrazu v tom, že se ona retardovaná osoba dopustila krádeže . Votočit náhrobní kámen není žádná psina...

Ringo:
To není věc vůbec marná,
vrhnout se při smutku do výtvarna.
Když vzniká akvarel či olej,
rány v srdci méně bolej.

Ringo:
Pěkně zemité dílko. A ten závěr by mohl být i hezký epitaf.
Tara měla nedávno Plstění, ty teď hlínění.. :-)

Ringo:
Z mysli odplul temný mráček,
že vše přežil ten váš ptáček.
Chválím velmi rychlou dcerku,
zato kárám rotvajlerku.

Ringo:
„Čmajzni tužku
čmajzni papír“

A není těch zlodějin v našem státě už beztak trochu moc?! ;-)

Bomejka:
člověk musí být vděčný za každou trochu lásky
ST

Lilith:
Kajuta: Socha už tam dávno není... a vykukující věžák za domem je mé dětské bydlení, kde mám tatínka :-)
Děkuju za krásný komentík, mé šikovné dvojče ;-)

Kajuta:
Bomejka:

..a vracet si třeba neustále léto, nebo dovolené, to by bylo skvělé. :)
díky za nahlédnutí

Psavec:
Stroj času, pan Wells by měl radost, ST.

Psavec:
Čumáčky ke hříšku čuchající, to je bomba, ST.

drsnosrstej kokršpaněl:
Tara: ano, znalec místních stylů by o téhle asi mohl říct, že je taková "dozengovska" :) ... ale, já se už od prapočátků tvorby se nijak nesnažím budovat nějaký "vlastní" styl... naopak, líbí se mi, když se mi podaří básně, které jsou jako den a noc, na kterými by se lidé podivili, že je dokázal napsat tentýž člověk... nevím, jestli se mi to daří, ale baví mne pestrost - psát si to, na co mám zrovna chuť a (v psaní) zkoušet mnou (a třeba i nikým předtím, když se zadaří) nevyzkoušené... no, a pak mám pár forem a poloh, do kterých se rád vracím, protože mi vyhovují - většinou rytmikou a jednoduchostí, ve které se dá trošku stavět na detailech, kterých si čtenář může a nemusí všimnout - což je jedno - pro mne je báseň totéž, co hračka... a když si někdo půjčí hračku, kterou jsem vyrobil a všimne si věcí, co se zrovna třeba povedly, hraje si s ní taky, tak vauuu... to je skvělý, to mi dělá radost :) ...a díky za čas, který tím ztratí